Pan Smith přichází

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

Vyprávění skoro pohádkové, ale ve své pohádkovosti opravdové, věrohodné a strhující. Pan Smith nadchne a dodá sil, povzbudí dospělácky zcyničtělé srdce a oživí skomírající ideály. Snadno pak filmu odpustit tu trochu naivity a vlasteneckého patosu. Za onu koňskou dávku naděje rád přimhouřím nad nějakým nedostatkem oko. (30.06.2007)

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)

Můj čtvrtý film od Franka Capry, který mi zas a znovu potvrdil, že tohle je prostě jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který ví, jak na mě, jak natočit film, aby se mi líbil. Pan Smith přichází je vynikající snímek, v němž Capra opět umně uplatnil všechny svoje postupy. Opět je zde humanismus, láska, vítězství "malých" lidí nad těmi mocnými, je tu patriotismus, ale rozhodně ne patos, lacinost, prvořadé ždímání divákových emocí. Capra uměl podobné filmy točit s citem, takže vám nikdy nebudou připadat povrchní nebo účelové. Smith je dokonalý hrdina, dokonale zahraný. Budete mu fandit od počátků. Zprvu milý ťulpas zanedlouho ukáže, zač je toho loket a vy budete překvapeni, jak vás Capra chytl na udičku. Jo a scény ze senátu jsou více než dokonalé. Já tleskám. (06.04.2012)

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)