Pan Smith přichází

Capra mě dostal. Mr. Smith je sice "idealistický pronárodní humus prvotřídní kvality", ale Capra ho dokázal i tak obdařit takovou energií a drajvem, že mu to prostě nelze nežrat rovnou z talíře. James Stewart v roli prosťáčka s mlékem na bradě, jenž se musí postupem času postavit na vlastní nohy a vzdorovat kruté politické a zákulisní mašinérii, je naprosto boží a když už neodlehčuje film on, vždy ho s přehledem zastoupí přenádherná Jean Arthur, do které jsem se při jejích jízlivých poznámkách a zasněných pohledech okamžitě zamiloval podobně, jako do famózního čtyřicetiminutového finále v kongresu, kde Stewart nejenže podává snad nejlepší výkon kariéry, ale trhá na kusy i ty úplně poslední pochybnosti o genialitě celého filmu. P.S.: Na konci jsem měl na krajíčku. (25.08.2008)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Politický snímek, kterému se bezpochyby kvality upřít nedají. Capra je velice zručný režisér a herci tu odvádějí své nadprůměrné výkony. Scénář postavený na charakteru Jeffersona Smitha také potěší. Jenže první polovina není až tak chytlavá jako druhá a nebýt toho šťavnatého, zručného a dlouhého Stewartova proslovu, zůstal bych u nižšího hodnocení. [7/10] (Columbia) (Čb. /// Produkce: Frank Capra /// Scénář: Lewis R. Foster, Sidney Buchman /// Kamera: Joseph Walker /// Hudba: Dimitri Tiomkin /// Oscar: Lewis R. Foster (původní námět) /// Nominace na Oscara: Frank Capra (nejlepší film), Frank Capra (režie), Sidney Buchman (scénář), James Stewart (herec), Claude Rains (herec ve vedlejší roli), Harry Carey (herec ve vedlejší roli), Lionel Banks (výprava), Gene Havlick, Al Clark (střih), Dimitri Tiomkin (hudba), John P. Livadary (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.01.2010)

Výborný Caprův film o tom, že přestože je americká společnost prorostlá korupcí a různými špinavými machinacemi, dá se i bezelstnou poctivostí vyhrát. Hlavním guru této show je James Stewart, ztělesňujícího mladého právníka, od kterého se čekalo jen držet hubu a krok. Jeho úsilí upozornit na nečisté praktiky vrcholí 23hodinovou řečí v senátu, což je shrnuto v závěrečné půlhodině filmu a je onou pověstnou třešničkou na dortu. (11.05.2009)

Neskutečně naivní, ale zároveň i tak nějak Caprovsky upřímné. To samé se dá říct i o výkonu Jamese Stewarta, který svůj zoufalý boj s větrnými mlýny podal s takovou zarputilostí, že si s přehledem získá srdce a přízeň snad každého diváka. I když nejsem příznivcem politických dramat, u Pana Smithe jsem se nenudil. Což je zajisté známka kvality a řemeslné schopnosti. 8/10 (12.09.2009)