Pan Smith přichází

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

Som nepríjemne prekvapený a trochu aj znepokojený. Ten pocit, že sa pozerám na škodlivý film ma prenasledoval pri Forest Gumpovi a osobitne pri Sellersovom Bol som pri tom sa zopakoval aj u tohto známeho a dobre hodnoteného Caprovho filmu. Predpokladal som, že uvidím niečo príjemné ako jeho film Stalo sa jednej noci a stal sa takmer opak. Naivný, čiernobiely, rozprávkový film o prosťáčikovi, ktorý dobyl senát nemal byť premietaný mimo USA, pretože iba tam sú schopní stráviť toľko falošnosti a pokrytectva. Jamesovi Stewartovi vďačím za trojhviezdičkové hodnotenie. (21.10.2021)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Mám moc ráda komentář, který k tomuto filmu napsal Deverant. Je důvtipný a úplně jiný, než co si myslim já. // Velmi časté komentáře k tomuto filmu jsou, že se jedná o propagandu. Nesouhlasím, podle mě je to čistá pohádka, jak už Capra měl v oblibě. Je to ten jediný příběh, který si lidé vyprávějí už odpradávna - o tom, jak zvítězí outsider.// Tohle je přece Popelka - ta odstrkovaná, která se stane královnou, tohle jsou přece Jeníček a Mařenka, kteří zvítězí nad ježibabou, tohle je Sněhurka, služka lesních mužíků a mrtvá, která přemůže smrt a stane se vládkyní.// Je zajímavé, že na You Tube je k ukázkám k tomuhle filmu debata, jestli byl Capra komunista. Jakoby skočili na ten špek komunistickým kecům, že je to idealisické hnutí. // Tenhle příběh je starší než ideologie. Je to o člověku (muži), který se vzchopí proti všem a navzdory tomu, co známe a jak to obvykle funguje, zvítězí. A tolik nás to blaží, že tento film dostává čtyři (v mém případě), nebo pět hvězdiček, i když je to předem čitelný, ploský příběh.// Herecké výkony? Jean Arthur je (dle mého soudu) nijak extra hezká, ale vcelku řemeslńě napsaná´figura a hrát uměla. James Stewart? Velmi průměrný komik a výborný charakterní herec, ale protože ho provždy miluji, tak ode mě nečekejte příkré soudy. Samozřejmě, řeč před kongresem je vynikající. // A závěrem. Ještě jednou: je to pohádka, ať už je čteme i v dospělosti nebo ne, je to chvění, které máme pod kůží. Ať už nám je rodiče vyprávěli, četli, nebo ne, je to zakodované v naší myslí, protože my všichi jsme outsideři a doufáme, že takoví i zvítězí.// Poslední shrnutí: herecké výkoy - průměr, režie totéž, scénář - dost bída. Přesto z výše uvedených důvodů dávám čtyři hvězdičky. Je to katarze, která mě vždy uspokojí. (26.12.2009)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)