Pan Smith přichází

Vyprávění skoro pohádkové, ale ve své pohádkovosti opravdové, věrohodné a strhující. Pan Smith nadchne a dodá sil, povzbudí dospělácky zcyničtělé srdce a oživí skomírající ideály. Snadno pak filmu odpustit tu trochu naivity a vlasteneckého patosu. Za onu koňskou dávku naděje rád přimhouřím nad nějakým nedostatkem oko. (30.06.2007)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Dá sa fandiť postave ktorej jej patriotizmu by ticho závideli všetci hrdinovia Pearl Harboru, Armagedonu a Dňa nezávislost? Dá. Ak je to James Stewart v jednej zo svojich najlepších rolí. V súčasnosti už trochu naivný ale takisto bohužiaľ stále veľmi aktuálny film, ktorého príbeh sa môže odohrávať hocikde. Krásna klasika s niekoľkými fantastickým scénami. Hlavne posledná pol hodina je neuveriteľná 10/10 (26.02.2015)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)