Zimné prázdniny

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)

Prostě takový příjemný a pohodový film o vzájemném foukání bebínek dvou zakomplexovaných životních prohrávačů, kteří probuzněně přibrali do ukňučeného mlýnu ještě patologicky obézní černošku, taky s traumatem. Je to rovněž milý historicky exkurz do dob, kdy i mindráci ještě byli svým způsobem silní, dokázali se se svou mizérií srovnat, nepotřebovali veřejně ventilovat, a ani aby je banda anonymních pseudoaltruistických bolševiků falešně xoxovala na asociálních sítích a neomarxistické neziskovky za ně bojovaly až do roztrhání sponzorů, obhajujíc své mzdy. Hodně a okatě to nakupovalo v Hledání Lesoně, který je ovšem ještě o třídu výš. Pavlík Džemař jako vždy naprosto vynikající! (25.02.2024)

Tak toto bol riadny slepačí vývar pre dušu. Vlastne veľmi konzervatívny priamočiary film postavený na dobrom scenári a hereckých výkonoch. Niečo medzi Kto chytá v žite a Harrym Potterom, ktorý zostal na Vianoce na Rokforte, samozrejme kúzla si odmyslite. Naratív sleduje tri osamelé postavy s ich tajomstvami a bolesťami a je to ten typ scenára, kde sa skrz dávkovanie indícií dostávate hlbšie do postáv a nakoniec ich uzriete v úplne inom svetle. V podstate je to taký dojemný feel good vianočný film. (24.02.2024)

Hodně povedený film, u kterého mi vadí zbytečná délka stopáže a některé kapesníčkové záběry, jichž se Payne žel nevyvaroval. Američané asi mají velké trauma z Vánoc a rodinných setkání, na kterých vyplují kostlivci ze skříně, protože tyhle filmy by mohly klidně mít svůj vlastní žánr. Každopádně napsané a zahrané je to skvěle, nechybí tomu trojrozměrnost a nejednoznačnost postav, lidský vhled i pohlazení, smutek i něco radosti a cti. Navíc je zde naznačena spousta linií, které si můžeme domyslet, jak asi dopadnou, ale ústrojně doplňují hlavní téma. Líbí se mi i ten nenásilný humor, jemný, leckdy sotva postřehnutelný, ale je tam a vždy dobře pobaví. Zvláštní je, že krátce před zkouknutím tohoto filmu jsem viděl zajímavý plakát, jehož heslo mne dostalo: Cíl bez plánu je jen snem. A o tomhle je tenhle film - kromě toho viditelného poselství, že vztahy jsou důležité (Nejsilnější je ta scéna s otcem v psychiatrické léčebně, především to, co zůstalo nevyřčeno. Naprosto jsem v tu chvíli tomu klukovi rozuměl.). (01.05.2024)

moc příjemná vánoční retro konverzačka, ve které se Payne vrátil k tomu co umí nejlépe. Tentokrát si k sobě musí najít cestu neoblíbený učitel, student, na kterého se přes vánoce vykašlala maminka a kuchařka, která se srovnává se ztrátou syna. Trošku sem se bál, že víc jak dvě hodiny na čistou a nijak přehnaně dramatickou konverzačku budou moc, ale tohle tak hezky plynulo, že pocitově mají The Holdovers mnohem méně...80% (17.12.2023)