Šarlatový a černý

Tak tohle je televizní záležitost? Klobouk dolů! 143 minut výborného antagonistického dramatu dvou silných osobností. Peck má navrch jako postava, holt katolická církev se s Třetí říší srovnávat opravdu nedá - ke konci se však zdá až moc dokonalý. (Jedinou slabou chvilku si prožije, když ho trápí svědomí kvůli pocitu pýchy.) Zato plukovník Herbert Kappler prožije skutečný pád moci a pocitu zodpovědnosti. K zahození není ani Pius XII. v podání majestátního Johna Gielguda. (09.07.2005)

Úloha katolické církve v druhé světové válce je obecně považována za rozpornou. Na jednu stranu Vatikán nikdy otevřeně nevystoupil proti nacismu a není bez zajímavosti, že sám Adolf Hitler se při několika příležitostech označil za katolíka, čímž samozřejmě nechci naznačovat souvislost s nacistickými zločiny. Na stranu druhou Hitlerovi jeho přiznané katolictví nijak nebránilo v pronásledování mnoha představitelů církve i laiků či v občasné kritice křesťanství jako takového. Církev také Hitlerovi při jeho snažení sem tam pod nohy nějaký klacek hodila, byť třebas tajně a ne takové, které by významně uspíšily pár Třetí Říše. Jeden z těch největších pomyslných klacků vrhl právě hlavní hrdina filmu Šarlatový a černý Hugh O'Flaherty, který vybudoval a řídil rozsáhlou tajnou organizaci, jež velmi úspěšně ukrývala před řáděním nacistů Židy a uprchlé spojenecké válečné zajatce. Film, dle rychlé kontroly O'Flahertyho stručného životopisu, je v zásadních okamžicích skrz naskrz pravdivý a historicky věrný (možná s výjimkou lehce nadsazené dramatičnosti pár "akčnějších" scén). Je to s podivem, neboť vzejít takové dílo pouze z pera scénáristy, možná by někteří z nás tvrdili, že jde o klišovitou patetickou klerikální propagandu s vykonstruovaným koncem. Skutečnost nás ale v tomto vytrestala, protože v sobě nezahrnuje jen různé odstíny šedé, ale i neposvrněnou bílou a černočenou čerň. O'Flaherty s větší jistotou než Schindler představuje prototyp neohroženého, spravedlivého a čestného člověka, který bránil nevinné s nasazením vlastního života. U něj totiž nelze spekulovat o tom, že by "musel". Zatím jsem však ani tak moc nevychválil film, jako jeho protagonistu. Co tedy film? Krom zmiňovaného poctivého zobrazení historie, lze nalézt potěšení i v tom, jak přehledným a přitom ne trapně polopatistickým způsobem snímek dění posledního roku nacistické vlády nad Římem předkládá. Bez degradace skutečnosti je přimícháno napětí, spousty dalších pocitů, charaktery postav jsou obohaceny o drobné osvěžující morálně indiferentní vlastnosti, díky čemuž více dýchají životem (např. O'Flahertyho drzé a výsměšné producírování těsně za bílou linií). Ani Morriccone v poloze velmi blízké tomu, co známe z Italského seriálu Chobotnice, není v žádném případě k zahození. (29.06.2009)

Strhující válečné drama, které je vlastně soubojem dvou mužů, dvou stejně odhodlaných vůlí. Bez bitevních scén, bez efektů, bez explozí, přestřelek. O to působivější, že je natočen poměrně věrně podle skutečných událostí. O'Flaherty zachraňuje uprchlíky i pověst Vatikánu, které postoje k nacistickým zvěrstvům notně pošramotily pověst. Gregory Peck podává na stará kolena výborný výkon i když trochu zůstává ve stínu ještě lepšího Christophera Plummera v roli esesáka Kapplera. Oba mají hrdinské rozměry, přesto zůstávají reálnými lidmi se slabostmi a chybami. A jejich vzájemná osobní střetnutí doslova vibrují napětím a emocemi. Trochu jsem se bál stopáže, ale příběh ani na chvíli neztratil tempo, kterémub občas dodá sílu několik opravdu silných momentů. Na televizní záležitost výborné. (19.08.2012)

London bol špecialistom na televízne filmy a tak asi ani neprekvapí, že jeho snáď najdôležitejší film vyzerá ako regulérne kino s bohatou výpravou a má navyše hviezdne obsadenie. Krásy Ríma obdivujeme v každom druhom zábere a zároveň sledujeme psychologický, ale aj fyzický (ten sprostredkovane napríklad cez najatých zabijakov) súboj dvoch silných a inteligentných mužov. I keď jeden stojí na strane dobra a druhý na strane zla a oboch ich ich postavenie poznamenalo aj na morálnej úrovni. Finále je zamerané na morálnu dilemu, pred ktorú postavil O´Flahertyho Kappler a jeho rozhodnutie ma presvedčilo o štvrtej hviezde. (17.11.2023)

Hugh O´Flaherty získal přezdívku "Červený bedrník z Vatikánu" a tak se taky jmenuje kniha, ze které se vycházelo. Filmaři bohužel neodolali pokušení a stylizovali celý film do této slavné brakové dobrodružné série z konce devatenáctého století (a to se vším všudy - O´Flaherty dokonce zachrání a dovede mladý páreček k oltáři, jak se na tyto romány sluší a patří!!). Mohlo do dopadnout zle, ale charisma Pecka i Plummera celý koncept zachraňuje a posouvá o level nahoru (provokovaní odstřelovačů má díky nim neuvěřitelný náboj). Ovšem jinak je to opravdu levná televizní produkce s nenápaditou režií, kterou nad průměr posouvá už jen fakt, že Vatikán, potřebující ukázat Pia XII. v lepším světle (byl nazýván Hitlerovým papežem), umožnil natáčení tam, kam se obyčejný turista jen tak nedostane. (24.08.2016)