Hrob světlušek

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

║Rozpočet $3,7milióna║Tržby USA $516,962║Tržby Celosvetovo $25,700,000▐ Na kreslenú rozprávku sa tu podáva veľmi silná téma, venujúca sa dobe cez druhú svetovú vojnu v osídliach obyvateľov Japonska. Kde vykreslený vzťah dvoch súrodencov poprepletaný bežnými životnými potrebami je tak silno podaní, že samým záverom to vyústi v tak smutnú drámu až človek má na krajoch slzy. /80%/ (09.02.2009)

Přes lacinou prvoplánovost se nebráním vysokému hodnocení, protože Hotaru no haka je prostě něco jiného. Svou krutou pravdivostí samozřejmě nahrává jeho tvůrcům, ale když tento fakt odsunu stranou, dostává se mi mocného artefaktu zachycujícího druhou světovou válku z pohledu, jakého se mi ještě nedostalo. Ale tedy slzička neukápla.. (21.12.2008)

Ufff. Japonské animáky nemusím. Už jen to znázornění obličejů, kdy nos převážně tvoří dvě tečky, v lepším případě malý růžek... Tenhle mne zaujal tím, že se týká druhé světové a Japonska, což je období o jaké se velmi zajímám. Také mne zajímalo jak vlastně vypadá kreslené drama... Kdybych jen věděl do čeho se pouštím... O té doby co jsem tátou mám na některé filmy problém koukat. Tento je jak se ukázalo jedním z nich. Hrob světlušek je obžalobou války v její plné zrůdnosti a brutalitě. Konec války byl pro Japonce nesmírně těžký a zejména pro civilní obyvatelstvo. Americké letectvo tou dobou už pánem nebes každý den s bombardéry B29 vypalovalo kontejnery s fosforem japonská města, kde převažovalo jako stavební materiál dřevo... Vázlo zásobování, nefungovala doprava, příděly se tenčily a sirotci bez přístřeší jako Seito a Setsuko neměli mnoho možností kde a z čeho žít ... Ano Japonci zahájili válku, ale jako vždy konečné důsledky protiúderů a odplaty nesly převážně obyčejní lidé a hlavně - děti. Vydíračka? Ani náhodou - takhle to zkrátka bylo. Přečtěte si třeba Ohně na planinách od Šohéji Óoky... Jsem otřesen . * * * * * (18.01.2012)

Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděl, a další výhra japonské animované tvorby nad hranou Hollywoodskou. Malý Seita se za války snaží přežít se svoji sestřičkou Setsuko, zdánlivá idila se však záhy zhroutí a konec (začátek) nemůže být jiný, než tragický. Lidé jsou jako světlušky. Jejich malé životy, byť plné světla, nečekaně a předčasně hasnou, a jediné co po nich zbyde, je bezvýznamná hromádka popela, nasypaná v krabičce od bonbónů. Seita v noci 21. září 1945 zemřel. Jedna bezvýznamná světluška v noci 3. září plakala. (03.09.2006)