Hrob světlušek

Výborný protiválečný animovaný film, který však není tak úplně pro malé děti. Plný antimilitarismu, touhy přežít a chuti rozplakat diváka. Ta brekuchivost z toho asi úplně sálá, na druhou stranu, válka sama o sobě je tak strašně smutná záležitost, že pokud má ten film působit proti válce, tak pro jeho kladné přijetí od inteligentních lidí asi žádný jiný prvotní projev citu není možný. (06.08.2009)

97% - Co jenom mám napsat o filmu, u něhož jsem brečel už na začátku, a pak nárazově celou dobu? Nevím. Sice mé emocionální reakci na tento animák bohužel hodně napomohly osobní zážitky, ale že bych z filmu cítil -jak někteří píší -citové vydírání, tak to ani náhodou. Nezastírám, že se snadno dojmu, ale kde cítím kalkul, tam city odmítnou poslušnost. Toto rozhodně nebyl ten případ. Celý film je založen na smutném, a realistickém příběhu, na přesvědčivém stylu vyprávění bez známky pathosu, a na jemné mistrovské hudbě Yoshia Mamiyy. Hrob světlušek je nejpůsobivější anime studia Ghibli, jaké jsem zatím viděl. Update -den poté: ...a je to jeden z nejdrtivějších filmů vůbec. Ještě stále jsem z toho špatnej. (20.05.2006)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)

V žádném případě nepatřím mezi velké fanoušky anime, tento film mi byl prostě dodán bez mého přičinění, a když už mám něco doma, přece se na to nevykašlu. Zážitek to byl zajímavý a myslím, že by si ho měl dopřát i pan Marhoul, možná by mu došlo, že je možné zprostředkovat divákovi setkání s hrůzami války i bez vydloubaných očí, láhví i k sexu marně nucených kozlů. Dalším zajímavým aspektem byl fakt, že se tu Japonci nestylizovali do role chudáčků drcených nesrovnatelně silnějším nepřítelem; kdo se dívá pozorně, ten tady ty projevy slepé víry ve vítězství císařství najde. (22.06.2021)