Krvavý kúpeľ

Celkem překvapivý konec poměrně hezky okořenil jinak podprůměrný film. V těchto filmech se dá celkem předpokládat, že někdo zemře, respektive je zabit. Dokonce se téměř vyžaduje, aby smrt nebyla milosrdná, ale naopak zdlouhavá, bolestivá, krvavá... atd. Více méně tam všechno, niméně více nápaditosti by neuškodilo. Ale i tak by to asi nepomohlo :o( (07.10.2004)

Už úvodné titulky podmazané akousi prachsprostou ( alebo len poctou ? ) vykrádačkou titulnej skladby od Goblins Suspiria, mi dali vedieť, že sa budem dívať na klišé, ktoré bude bombardovať diváka každú minútu. A tak aj bolo. Herci na prd, atmosféra nulová, ale pôžitok z filmu bol predsa len nosný. Prečo? Lebo je to tak podradné a otrepané a v závere očividne neprekvapivé, že sa tieto žánrové stereotypy akosi namiešali v dobrý strik, ktorý na tú necelú hodinku aj pol pôsobil odovzdane. (04.10.2018)

Další skupinka lidí uzavřená v dalším baráku plné pastí. Kromě toho všeho tu ještě pobíhá nějaký strejda a napravuje selhání pastí. Další film, v němž nejhezčí postavu odkráglujou jako první. Začínám to nesnášet. Ano, je to přesně tak strašné, jak vás napadne. Obzvláště začátek je hodně slabý. Pak nakráto poskočíte radostí při první vraždě, ale to je jen taková kvalita z omylu. Možná to má nějaké hlubší poselství, něco skrytého, co mi uteklo, ale to by mě ten film nesměl uspávat, snad by mi to pak neuteklo. 0,5* (07.10.2013)

Mix Domu hrůzy a gialla. Skupinka herců vybraných přes inzerát se sejde v přepychovém domě, kde je na každém kroku sledují kamery. Vše se zdá v pohodě, než přijde první vražda. V domě jsou pasti a navrch zabiják. Ovšem Kyra, trpící halucinacemi, se zdá být rovněž nevyzpytatelná. Ač je snímek z konce století, vypadá jako italské filmy ze sedmdesátých let. Z gialla si vypůjčuje kožené rukavice, řezné, bodné a sečné zbraně, přepychové interiéry, brutální vraždy (naražení na parohy skrze oko připomene Fulciho) a zvláštní tajemno. Nebýt závěrečné scény, mohl by se divák neustále rozhodovat, kdo je oním šíleným vrahem. Žádná bomba, ale oddechovka na deštivý podvečer ano. (20.12.2019)

Klasické gore, které se však tváří velmi obyčejně, příliš televizně. Výběr herců je trošku rozpačitou hrou s figurkami na šachovnici, kdy jeden je naprosto přirozený a přesvědčivý a druhý oproti tomu umělý jak poprsí Pamely Anderson. A s využitím diskofilních barev, které často uplatňuje můj oblíbený Dario Argento, skluz až k giallo filmu, kontrast mezi ostrou červenou a temnými odstíny modré a zelené, tohle dodává jinak béčkařskému projektu punc originality a velmi (až nečekaně) slušnou atmosféru. Mez brutality je leckdy mírně překročena, takže ta zprvu klasická teenagerka dokáže překročit svůj vlastní stín. Trochu Krvavé lázni ubližuje práce střihače, který jednotlivé sekvence spíše rozvláčnil než bytelně nabrousil. Dynamičnost kamery tak znatelně utrpěla. Ale i přes tohle a ještě navíc občasnou hysteričnost má tohle béčko opravdu něco do sebe. Navíc ty vražedné scény vykazují velkou rozmanitost a i když jsou předvídatelné, splatterový labužníci si přijdou na své. Viděl sem ale i lepší, takže za 3. (30.08.2004)