Minulé životy

Celovečerní debut Celine Song Past Lives provázela velká šuškanda a pověst násobená řadou festivalových ocenění a dalších nominací. Jako hlavní se nakonec ukázalo nepodlehnout průvodnímu hypu a podívat se na film s odstupem. Past Lives jsou tak sice sympatická, ale ničím originální romantické zobrazení známosti trvající desítky let a cestující několik tisíc kilometrů přes několik světadílů. V tomto rozsahu bych čekal pravděpodobně asi něco ambicioznějšího a ve finále asi i méně niterného. Celou dobu jsem tak měl neodbytný pocit, že toho film řekl příliš málo a vlastně ani neměl ambici říci více. V mých očích lehce nedopečené. (24.07.2024)

Woody Allen kedysi predstavil divákovi Manhattan tak, že sme mali pocit, že sa ním prechádzame. Sofia Coppola to spravila s Tokiom a Richard Linklater s Viedňou, Parížom a Gréckom. Past Lives od Celine Song nemá ani zďaleka možnosť rovnať sa vyššie spomenutým snímkom. A dôvod je pomerne jednoduchý. Celé to pôsobí neodžito. Dobrá myšlienka, ku koncu dokonca aj nejaká tá emócia, ale v konečnom dôsledku je to príliš čisté. Príliš uhladené. Príliš opatrné. Príliš technické. Necítim tam emóciu. Necítim tam ľahkosť. Cítiť tam náznaky niečoho. Niektoré scény sú dokonca herecky vyspelé. Má to aj pár vizuálnych nápadov, ale je to niekde na pol cesty. Aspoň pre mňa. Nemohol som sa zbaviť pocitu, že to natočil niekto, kto práve vyšiel zo školy a počas štúdia nemal veľmi čas na žiadny vzťah. A takýto pocit by vzťahový film asi nemal zanechávať. Takže za mňa priemer ku ktorému sa už asi nevrátim. (29.12.2023)

příjemná konverzační romantika, které ale chybí to "něco" co by jí posunulo do kategorie výjimečných, zapamatovatelných, těch co bych si pustil velmi brzo znova. To co má třeba Linklaterova Before trilogie, která je hodně podobně laděná, to bohužel Past lives nemají. Nebo minimálně já to tam nenašel a i když to celé příjemně plyne a herci jsou víc než fajn, nepočítám že by ve mě tenhle kousek rezonoval nějak extra dlouho...70% (17.07.2024)

Citlivý, jemný a plne žltý film, kde sa vlastne v jednoduchosti filozofuje o tom, čo by bolo, keby bolo a ako by sa veci zmenili, keby bolo keby. Niečo o nenaplnenej láske a až naivné vracanie sa k minulosti. Dlhé zábery na oblohu, predmety a premýšľavé šikmé oči s poučením, že keď sa netopíš pod rozbúrenou vodou od vrtule trajektu, tak je to ešte dobré. Lebo by tá vrtuľa mohla skončiť aj v zadku. (25.08.2023)

Idea reinkarnace je u nás známá především ve spojení s Indií, ale je rozšířená celosvětově. Není divu. Je to totiž jediná teodicea, která smysluplně vysvětluje, proč se dobrým lidem dějí špatné věci a naopak. Podle této nauky je člověk odsouzený k věčnému životu v různých tělech a napříč svými životy s sebou táhne svoji karmu. Vědecky je tato teze neprokazatelná a ani různé esoterické argumenty nejsou zcela konzistentní. Klidně tedy může jít o pouhý metafyzický konstrukt. Osobně se domnívám, že člověk by se měl starat o to, aby co nejlépe prožil svůj konkrétní daný život a nekomplikovat si jej šťouráním se ve svých údajných minulých inkarnacích. Z hlediska uměleckého je však téma reinkarnace docela nosné. Myšlenka karmické provázanosti, v tomto případě nenaplněné, je lehce načrtnuta i v pozadí tohoto poněkud sentimentálního korejského filmu. Tomu, kdo by se chtěl obeznámit s umělecky vysoce hodnotným zpracováním karmické problematiky, doporučuji Meyrinkův román Anděl západního okna. Tento román, pokud je mi známo, nebyl dosud zfilmován, ačkoli by si to zasloužil. Jenom ať se o to, proboha, nepokoušejí čeští filmoví tvůrci! Ještě připojuji veršovanou glosu: Celý život je kocovina / vystřízlivíme po smrti / Pak vypít další žejdlík vína / nás božský šenkýř donutí (13.08.2024)