Púder

Jeremy Reed (Sean Patrick Flanery) by mohl být obyčejný kluk, nebýt dvou maličkostí, které jej od obyčejnosti odlišují. Jde o jeho nadpřirozené schopnosti (telekineze, apod) a absencí pigmentu a tedy úplně bělostnou kůži. Jeho rodiče jej raději drží zavřeného doma, protože vědí, že by na veřejnosti budil nežádoucí rozruch. Ale po jejich smrti jej šerif Barnum (Lance Henriksen) převáží do dětského domova. Ač se mu všichni snaží pomoci, ostatní osazenstvo domova se Jeremyho bojí a nebo se jej snaží šikanovat. A to, s Jeremyho vlastnostmi není ke katastrofě nikterak daleko ... Citlivě natočené drama o nesnášenlivost čehokoliv odlišného, ale na druhé straně i nezištné touze pomoci. Sean Patrick Flanery je bílým pudrem změněn k nepoznání, až z něj jde opravdu strach - na druhé straně je v něm skvěle vidět ono strádání a touha žít obyčejný život. Kromě Lance Henriksena v roli šerifa mě potěšil i Jeff Goldblum jako učitel fyziky, který v Jeremym vidí možnost více pochopit. Hezké... (11.09.2008)

Nikdy bych neřekl, že tento snímek natočil Victor Salva. Hodně mě překvapilo, že si sám napsal scénář a zajímalo by mě jak dlouho na něm pracoval. Pokud chcete film, kde je toho o kvantové fyzice hodně, tak je to pro vás ten pravý. Salva stvořil něco, co pro mě nemá do geniálního snímku daleko. Pochopil bych, že tento snímek není pro všechny, protože je celkově velice citlivý. Po tomto snímku si stále kladu otázku ... proč se dal Salva na horrory, když může natočit něco tak výborného jako je toto? Na to už mi ale asi nikdo neodpový. 85% (05.04.2012)

V júni 1996 Púder našimi kinami presvišťal bez výraznejšieho ohlasu, ale s odstupom desaťročí poctivá deväťdesiatková mysteriózna dráma. Mysterióznosť je síce nadbytočná (pokojne by sa rovnaký príbeh dal vyrozprávať s drobnými kozmetickými úpravami scenára aj bez nej, keďže ústredný hrdina je dostatočne „iný“ aj bez svojich „schopností“), ale nemôžem povedať, že by mi vadila. Jasné, scenár nie je žiadny zázrak. Vlastne je to slušné klišé (vedľajšia linka so šerifom pripomína Zelenú míľu), ale nerušilo ma to. Veľmi tomu dáva nielen atmosféra a výprava (zaspatý americký vidiek) a presvedčivý výkon Seana Patricka Flaneryho v hlavnej úlohe, ale i viacero silných scén, vcelku prekvapivý koniec a zaujímavý kasting (vidieť v jednej scéne Lancea Henriksena a Jeffa Goldbluma je zážitok). (12.05.2021)

Zářný příklad toho, že ze zajímavého námětu nelze vytřískat nic navíc, i když režisér prakticky neselhává, a skvěle zvládá obtížně stravitelné pasáže filmu, přesto vše vsadil na cukrový sentiment ukapávající z každého rožku filmu. Námět sahá určitě po větších metách, ale dojemnější a citlivější zpracování je asi průměrnému divákovi nejblíž a proto je na něj vázána největší koncentrace. Když se zahraje na temnější notu, trvá to jen chvíli a zase se z toho dusného mračna rychle vyjede na povrch a opět přijde na řadu tklivá forma, která však úplně ne vždy sedí k daným možnostem námětu o podivně a nesměle vyhlížejícím mladíkovi obdařeném mimořádnými schopnostmi a ukrývajícím se před světem, který pro něj zřejmě není tím správně dokonalým místem. Aby byl snímek vyrovnaný musel by Salva vynikat i v psychologii postav, ale na tu se až tak moc nezaměřuje. Není pak překvapením, když pak děj jen líně plyne a střídá pozitivní a pochmurné nálady bez ladu a skladu, aniž by dospěl k něčemu vrcholnému. Zkrátka film nestrhne. Zesnulý Jerry Goldsmith to naštěstí uchopil geniálně hudebně a jeho hudební doprovod filmu nenápadně pomáhá jako podpůrný hybatel děje. Výsledkem je pomalu ubíhající film s několika působivými scénami s bizarně pojatou hlavní postavou. 60% (05.12.2011)

Tento film rozvíjí už celkem dobře známé a mnohokrát zpracované téma, ale rozvíjí ho nečekaným a originálním způsobem: Pohádkově. Vypráví příběh vyjímečné individuality, ke které je okolí pro jeho mimořádné schopnosti a neobvyklý zjev silně netolerantní a nepřátelské. Jeremy, kterého hraje k nepoznání změněný Sean Patrick Flanery, představuje osobnost s neobvyklými až nadpřirozenými schopnostmi a vzhledem dráždí latentní i otevřené rasisty. Vždyť je bělejší než bílá, inteligentnější než tři Einsteinové dohromady... Skoro nemluví - to je v době, charakteristické epidemií inflace slov skoro neodpustitelné. Žvatlat a neustále o něčem kecat se prostě musí. Opak je nenormální... To nutně musí dráždit obyčejné lidi nenavyklé jinakosti a libující si v primitivních iracionálních rituálech (ten se lžičkou je symptomatický). Jeremy tak představuje jakéhosi pomyslně dokonalého člověka, který se však trápí ve špatném a naprosto nedokonalém světě. Film je od začátku do konce pohádkový a lze mu odpustit, že občas balancuje na hraně klišé, že vlastní příběh je velmi jednoduchý. Je to rodinný film, který překypuje dojemností a v některých případech až vyhraněnou afektovaností jednání některých postav. Film s nadčasovým tématem a potenciálem silně chytit za srdce. (26.02.2010)