Možné světy

George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? (12.09.2007)

Kolik je alternativních realit a co nás s nimi spojuje? Můžeme mezi nimi procházet? Possible Worlds ukazuje pohled, který je rozhodně zajímavý, chvílemi zamotaný a složitý, ale ve výsledku jednoduchý. Vůbec to nevadí, protože tu není prostor na vyslovenou nudu díky úchvatné atmosféře, kterou bych přirovnal snad nejlépe k It's All About Love. Tomu pomáhá i snové postavy (třeba zahrané Tildou Swinton, která je prostě jiná, než všechny ostatní herečky a herci). (30.08.2010)

Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem od toho filmu čekal víc. Tilda Swinton je tu skvělá a ukazuje, jak různé role dovede zahrát, jak dovede být krásná i chladná. Jedna z chameleonských hereček. Bohužel příběh je tak tajemný, až vlastně moc tajemný není a propojení thrilleru se sci-fi zde za mě nefunguje moc dobře. (21.05.2017)

Yes! Mindfuck jak má být. Krásné, tiché tempo filmu a melancholicky uspávající závěr... Poměrně hodně filosoficky založená sci-fi podívaná. Tak trochu Mr. Nobody, trochu Butterfly Effect, trochu odevšad - i když je to z roku 2000. Skvělá hudba. Říkáme: "Věci by nemusely být takové, jaké jsou," a cítíme se volně... nebo nepokojně. Ale ve skutečnosti za tím nic není. Jenom hromada neuchopitelných možností. Protože na konci... všechno jednoduše JE. (01.08.2011)

Kdybych se měl snažit o žánrové zařazení snímku, možná bych hovořil o mysteriózním sci-fi trilleru. možná. to je to klíčové slovo, vše se v tomto filmu přelévá jako voda - od možnosti k možnosti. Hlavní hrdina žije leibnizovském univerzu možných světů, je si vědom nekonečného množství svých já, pozornos mezi nimi (naše i hrdinova) se však přesouvá stejně plynule jako časté užití kontinuálního, tekutého střihu. Film si zde jemně a nenápadně pohrává s pravidly montáže, stejně jako realita s hrdinou. A jak do toho zapadá tajemný zloděj mozků? není vše ještě úplně jinak? Spolu s hypnotickým hudebním doprovodem a uhrančivou Tildou Swintonovou, se vše slévá do dechberoucí podoby. Jeden z nejpůsobivějších (nejen) sci-fi filmů, jaké jsem viděl. (15.05.2007)