Možné světy

Jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí? Jde jen o subjektivní názor? Fikce může být někdy působivější a reálnější než skutečnost... Jde jen o to, jakou kvalitu prožitku samy udělíme... Je na našem vnímání a podvědomí, co bude mít pro nás vyšší hodnotu. Jaké pocity a jaké emoce, jaké zážitky. Stejně... Nikdy si nemůžeme být ničím jisti. Possible worlds je zkrátka myšlenkami nabitý film. Film, který vám ještě dlouho dobu po jeho shlédnutí bude ležet v hlavě... (07.01.2010)

Tak tohle bylo na mě trošku moc složitý, každej to tu sice vysvětluje hrozně odborně, co to mělo vše znamenat a jak to je vlastně geniální, ale mě osobně to přišlo spíš zmatený a vlastně totálně o ničem, sice drtivou většinu času má člověk pořád takovej pocit, že všechny ty skoky mezi světy maj nějakej smysl, že to bude mít geniální závěrečnou tečku, která celou tuhle skládačku složi do dokonalý podoby, ale ono se nakonec nic moc nestalo, jakoby to celý nemělo žádnej smysl a nebo sem to prostě nepochopil a něco mi uniklo, krom toho i celý to mysteriózno, kterým je celej film násaklej nakonec spíš celou dobu stagnuje a rozhodně nevytvoří nějak extra zajímavou atmosféru, jakou by se tenhle film zasloužil (23.05.2009)

Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem od toho filmu čekal víc. Tilda Swinton je tu skvělá a ukazuje, jak různé role dovede zahrát, jak dovede být krásná i chladná. Jedna z chameleonských hereček. Bohužel příběh je tak tajemný, až vlastně moc tajemný není a propojení thrilleru se sci-fi zde za mě nefunguje moc dobře. (21.05.2017)

Myslím, že v tomto případě opravdu není důležité, jestli byla pointa předvídatelná, o děj jako takový tady zas tak nejde. Film je v první řadě o lidech, kteří vedou zajímavé, leckdy filozofické rozhovory o lidském vnímání, představivosti a pod. A ještě se tu najde prostor na lásku dvou lidí napříč dimenzemi, která mi tak trochu připomíná Věčný svit neposkvrněné mysli. Snímek mě zaujal také svou pozvolnou komorní atmosférou, hereckými výkony dua Tilda Swinton, Tom McCamus a zejména nádhernými filmovými obrazy, většinou hozenými do modrozelené barvy. Někdy není na škodu, pozastavit se popřemýšlet trochu hlouběji o skutečnostech, které bereme jako samozřejmost. (31.07.2013)

Kdybych se měl snažit o žánrové zařazení snímku, možná bych hovořil o mysteriózním sci-fi trilleru. možná. to je to klíčové slovo, vše se v tomto filmu přelévá jako voda - od možnosti k možnosti. Hlavní hrdina žije leibnizovském univerzu možných světů, je si vědom nekonečného množství svých já, pozornos mezi nimi (naše i hrdinova) se však přesouvá stejně plynule jako časté užití kontinuálního, tekutého střihu. Film si zde jemně a nenápadně pohrává s pravidly montáže, stejně jako realita s hrdinou. A jak do toho zapadá tajemný zloděj mozků? není vše ještě úplně jinak? Spolu s hypnotickým hudebním doprovodem a uhrančivou Tildou Swintonovou, se vše slévá do dechberoucí podoby. Jeden z nejpůsobivějších (nejen) sci-fi filmů, jaké jsem viděl. (15.05.2007)