Narnia: Lev, šatník a čarodejnica

Disney sa chopil sfilmovania sedemdielnej fantasy C.S. Lewisa, ktorá je krížencom Pána Prsteňov a Biblie a tak to aj dopadlo. Od prvých minút je jasné zameranie snímky na detského diváka, ktorý štúdiám vždy najspoľahlivejšie plní vrecká peniazmi. Narniu predchádzal obrovský hype, ktorý sľuboval veľkolepé fantasy predstavenie, plné bájnych bytostí a monumentálnych bojov. A čoho sa divákovi dostalo ? Roztomilých zvieratiek, ani kvapky krvi, neschopných nepriateľov, tisíckrát prevareného “originálneho” súboja medzi dobrom a zlom vo svojej zabehanej schéme. Tiež nesympatických a necharizmatických hlavných predstaviteľov, mrhanie androgýnnym potenciálom Tildy Swinton (kdeže je ten nádherne cynicky vychcaný archanjel Gabriel z Constantina), triky oscilujúce medzi genialitou (mimika reči zvierat) a pravekom (veľmi dobre viditeľné zadné projekcie) a strašne spackaný scenár, ktorý je po expozícii akurát vatou smerujúcou k záverečnej bitke bez ďalších fáz dramatického oblúka. A tou by asi scenár hrdinskej fantasy ságy byť nemal. Mať o dvadsať rokov menej, vyhlásim prvú (dúfam, že i poslednú) Narniu za najlepší film, takto bohužiaľ musím pochváliť len prácu s hudbou, hudbu samotnú a dať 5/10, pričom tá posledná polhviezdička je za výborný záverečný song “Wonderkind” od Alanis Morissette. (08.01.2006)

Přesně si pamatuju, do jaké chvíle mě bavila knížka, když jsem jí jako malá četla. Do chvíle, kdy Lucinka navštíví fauna v jeho domě. A přesně si pamatuju, že film mě bavil do té samé chvíle. To si ještě totiž udržuje punc pěkné pohádky s krásnou zasněženou atmosférou, než přijdou na řadu CGI mluvící zvířata (nesnáším je) a rozbředlý děj. Dorazil mě militantní Santa a jeho vražedné dárky, které rozdával s taťkovským širokým úsměvem. Obě starší děcka jsou nesympatický, hlavně ten nejstarší Mirek Dušín. Plus jedině za Tildu Swinton - lepší královnu nemohli najít. Princ Kaspian ovšem posunul Narnii ještě níž, takže tohle by tím pádem ještě nemělo být nejhorší. (27.01.2011)

Prvá tretina filmu bola neskutočne naťahovaná, nebotyčná nuda a ten zvyšok predvídateľná nuda. Jediný sympatický a hrajúci herec bol ten faun (update - haha, a čo sa nám medzitým z Jamesa McAvoya vykľulo!). Ostatní sa ani nesnažili (Jima Broadbenta nerátam, ten nedostal priestor). Bohužiaľ, nemám rada detské filmy a už vôbec nie detské filmy, kde sa deti nesprávajú ako deti - tých je podľa mňa väčšina, ale Narnia im všetkým kraľuje. (09.05.2006)

Nevědět, že Andrew Adamson má za sebou oba Shreky, považoval bych ho za řadového disnyovského rutinéra, který seká na běžícím páse filmy o zvířatech, mluvících autech a snících dětech. Jeho režie je rutina největší, v první části letopisů dokonce rutina ledově chladná, odtažitá, kulisovitá, bez špetky mystiky, tajemna, atmosféry. Narnie je prostě zasněženým prostorem za magickou skříní, prostorem, kde žijí bez ladu a skladu naskládané pohádkové bytosti, prostorem, který je řízen bez jakékoli motivace a vnitřní logiky. Nic z toho se do filmu nevešlo. Vlastně... bylo by to v pořádku, kdyby bylo z filmu úplně zřejmé, že se jedná o pohádkový špektákl, ale pokusy o bitevní epiku ala Pán prstenů (a neustálé doslovné citace některých záběrů) mě vedou k závěru, že Narnie je jakýsi prasopes. Jako pohádka nemá kouzlo a šarm, jako fantasy epos je zase strašlivě naivní, prvoplánová a prostá mytologie. V porovnání s Jacksonovou středozemí je interpretace fantaskní země C. S. Lewise krotká, plochá, dvojrozměrná. Dětští herci zbytečně přehrávají, jejich postavy nijak nezaujmou a celý příběh paradoxně táhnou počítačové potvůrky v čele s opravdu parádním lvem Aslanem. Tilda Swinton coby ztělesnění ledového zla připomíná spíše pofidérní klon upířích bratrů z Matrix Reloaded a ani její přisluhovači nemají patřičnou šťávu, která by do triviálního schématu příběhu vnesla jiskru dramatu. I tak se na Letopisy dá díky sušným digitálním efektům dívat, nicméně je to dívání prosté divení a to mi u fantasy žánru vadí velmi. [50%] (30.10.2006)

Kdyby byl ten film natočen tak v 50. nejpozději v 60. letech, byl by dodnes určitě uznáván jako velice povedená fantasy-pohádka pro děti. Ale dnes už máme trochu jiná léta a tohle absolutně neobstojí. A přitom jde o materiál, do kterého kdyby se někdo nebál pořádně zasáhnout, dalo by se z něj vytěžit myslím opravdu hodně. Kdyby se tvůrci nechali trochu poučit od Jacksona. Ale oni ne (i když třeba já jsem to hodně očekával). Tohle všechno se přece dalo zpracovat v daleko svižnějším stylu. Ale někdo se tu řídil podle hesla co se vleče neuteče. A nic neuteklo. Ani těm co si tenhle snímek nechali ujít... O tom že zde neukápne ani kapka krve už se napovídalo dost, a neomlouvá to ani známý argument "je to přece film pro děti". Neříkám, že se tu nenajdou silné scény, a že jsem se v průběhu jenom nudil. Pokud si ale myslím, že je na tom filmu něco špatně, určitě se mnou nesdílí názor ty spokojené davy diváků po celém světě. A tady se dostáváme k hlavnímu problému. Úspěch Narnie totiž vůbec není dobrým znamením pro budoucnost fantasy filmů. Je to znamení, že se vyplatí investovat do neškodné, na děti orientované fantasy produkce, a tím pádem (pokud někdo rychle nenatočí úspěšný fantasy krvák) to půjde s tímhle žánrem zase pěkně z kopce. A to už tu jednou bylo. Po úspěchu kvalitních filmů, jako Excalibur nebo Barbar Conan na začátku 80. let paradoxně nastal úpadek žánru, způsobený záplavou laciných napodobenin. Teď, po zázračném oživení způsobeným Jacksonovou trilogií, hrozí opětovné vyšumnění v podobě hezkých, nudných a skrz naskrz politicky korektních pohádek pro spokojené masy... Po tak velkém úspěchu první zfilmované knihy o Narnii, budou asi natáčet i ty další. Na ty už ale do kina nepůjdu. (17.01.2006)