Noci hrôzy

Toskánske prekultivované prostredie plus primitivistický horor? No to bol už najvyšší čas... Poznáte to. Dívate sa na nejaký film a kombinácia niekoľkých okolností v ňom sa vyskytujúcich vám učarí do takej miery, že s maximálnym hodnotením neváhate. Dokonca aj vtedy, ak ide o čistý brak, teda o podivuhodné (bitevné) pole, kde sa rodí fenomén kultu. Démon umenia číha na každom kroku, ale vy si nedokážete pomôcť :-) Režisér Andrea Bianchi je snáď učinený zázrak, pretože dokonale chápe, čo je pre žáner zombie hororu najpodstatnejšie: 1) dostatočne strašidelné masky, ktoré 2) je vidno dostatočne dlho, 3) dostatočne často a 4) v dostatočnom osvetlení 5) za sprievodu bizarnej, disonantnej, kakofonickej elektronickej hudby. Sci-fi zvuky a hnijúce mäso z etruských (!) mŕtvol, tomu hovorím avantgarda bez akéhokoľvek pejoratívneho podtextu (o dekapitácii a defenestrácii v jedinom zábere či mníšskom happeningu na námet Poslednej večere ani nehovoriac). Masky sú modelované tak expresívne, až sa stávajú takmer amorfnými a svojou sugestivitou tak prekonávajú také úchvatné diela akými je ikonická Fulciho "conquistador zombie" zo Zombi 2 alebo Romerov "kravaťák" (Dr. Tongue) z Day of the Dead (pán s poškodenou dolnou čeľusťou, takže jeho jazyk visí ako kravata). Kravaťák je mimochodom len vylepšená verzia jednej z masiek v Burial Ground! Všetky ďalšie "podružnosti" loajálne slúžia tomu, čoho sa srdiečko fanúšika nevie dočkať - exkluzívnej módnej prehliadke pre trochu (dosť) staršie anorektičky na sezónu primavera-estate 1981, značka MM (memento mori). Hans Baldung Grien by dal päť. (24.12.2008)

„Mŕtvi mi vždy naháňali strach; je lepšie, nechať ich na pokoji.“ 85 minút nie je veľa, ale pokiaľ ich máte stráviť v spoločnosti hororu, kde naozaj ide len o gore, biedne masky zombíkov a nezmyselné jednanie postáv, JE to veľa. Dvojnásobne ak už ste nejaký taliansky zombícky horor 70./80. rokov videli a všetko vám bude pripadať povedomé. Niekto stále niekam uteká, niekto kričí, niekedy si zombík strká slizké biele črevá do ústnej dutiny... no, Romero to práve nie je. Do opustenej vily prídu hostia, padne noc, objavia sa zombíci (niekoľko desaťročí pred Dannym Boyleom ich naučil Andrea Bianchi stvárať také nezombícke kúsky, ako je používanie nástrojov alebo šplhanie na prvé poschodie), hostia a zombíci sa navzájom požierajú/likvidujú strelou/silným úderom do hlavy a toto trvá stereotypných 85 minút (takže za tých zopár dobrých nápadov budete vďační - kosa, mnísi, syn posadnutý bradavkami svojej mamy). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/zombici/194-noci-hrozy-40- (10.08.2009)

Tak tohle je opravdu super!! Víceméně neznámý italský zombie-gore-horror, který sice silně kopíruje Fulciho "Zombi 2", ale to vůbec nevadí. Svojí kvalitou jej s přehledem válcuje, stejně jako překonává řadu italských horrorů té doby (myslím tím kvalitu zpracování filmu, triků, kamery, masek atd.). Tvůrci si nelámou hlavu s dějem, na začátku obživnou všechny mrtvoly v okolí zámecké usedlosti a ty pak celý film útočí na partu lidí, kteří sem zrovna přijeli za místním profesorem. Zombie se hrnou od začátku do konce, na nic se nečeká. Perfektní kamera, úžasné detaily, úžasné masky zombií, to je opravdu podívaná. Gore scény naprosto na jedničku. Neustálé pojídání skutečných (zvířecích) vnitřností diváka opravdu kope do žaludku. Ve všech zombie a kanibal filmech "herci" maso a vnitřnosti jen tak přežvykují, ale tady se jím zombáci opravdu cpou jako skutečně hladové bestie. Krev, úchylárny, masakr až do konce ... Pět * nemohu dát z principu, ale jinak opravdu doporučuji pro všechny fanšmekry zejména italských klasických gore brutalit ... paráda! (15.01.2008)

„Ano, to je prs tvé maminky, synáčku. Jako když jsi byl malý......uÁÁÁÁÁ!" Zombie trash Le notti del terrore má poměrně jednoduchý děj. V starobylém rozlehlém sídle s velkými zahradami se sejde skupina přátel. Ještě před nimi sem dorazil profesor historie, který neuváženě probudil mrtvé z jejich věčného spánku. Jeden se až nestačí divit, kde všude jsou mrtvoly poschovávány, když se začnou hrabat na světlo. Zbytek filmu se živí snaží utíkat a skrývat před mrtvými, což se jim příliš nedaří, byť mrtví se pohybují rychlostí mladé želvy. Nahota, krev, několikrát střeva ven (i srdce, játra, ledviny), kosa a padající hlava. Masky nemrtvých jsou velmi nevyvážené, některé vydařené, jiné komické a nechybí oblíbení červi, dojde i na žížaly (ano, jako nejen u Fulciho). Při hrátkách u rozbité okenní tabulky jsem čekal citaci s okem podle Zombie 2 (tříska), ale nakonec došlo jen k podřezání. Skvělé interiéry (což je u Italů samozřejmost), jimž dominuje červená - závěsy, koberce, čalounění... Oproti mému dávnému hodnocení jsem hvězdu přidal. Výborná hudba a skvělý happy end (škoda, že se na pilu v přímém záběru nedostalo). Chlapec Michael (Peter Bark, zde mu bylo 26 let) jakoby vypadl z Malérů pana účetního a naznačený incest měl šťavnatou dohru. Pobavil mě dabing z Řitky, kdy vyděšené, rozzuřené a zoufalé postavy křičí na nemrtvé nadávky, z nichž nejhorší mají být - ničemové a mizerové! (02.03.2021)

Film sľubuje "noc teroru", ale odohráva sa počas slnečného dňa a ani toho teroru si človek vela neužije. Ale ide presne o ten typ filmu, ktorý si fanúšika žánru získa svojou skrz naskrz červíkmi prelezenou béčkovitosťou. A masky sú priam bezkonkurenčné: akoby ukradnuté z nejakej výstavy Ľudovej školy umenia pre detičky s úchylnými sklonmi. Po dvadsiatich minútach zaplní vaše obývačky /resp. miestnosť, kde máte svoj DVD prehrávač/ nefalšovaný hnilobný smrad. (31.05.2006)