Kolberg

Nejenom po propagandistické ale i po technické stránce zvládlo režisérské duo Harlan - Liebeneiner film KOLBERG na jedničku. Příběh není nijak složitý : obrana města v beznadějné situaci proti drtivé přesile a dejme tomu dvě nebo tři dějové linie hlavních hrdinů. Cílem bylo ukázat, že neochvějnou vůli ve vítězství (tasení šavle jenom při pouhé zmínce o kapitulaci) a ochotou přinášet bez mrknutí oka ty nejvyšší oběti (obětovaní svého statku a veškerého majetku, smrt jediného syna) pro svůj národ lze dosáhnout vítězství i v sebevíc nepříznivé situaci. KOLBERG měl být injekcí do žil německému národu, který čelil v letech 1944 a 1945 totální katastrofě. Na příkaz Goebbelse byly s filmu vystříhány scény zobrazující utrpení německých civilistů. I tady se však částečně ukazuje nepochopení mentality Rusů, které ve filmu zastupuji Francouzi. Vítězství totiž Němcům zajistí neochota Francouzů pokračovat pro vysoké ztráty v boji. Pravě tohle ale byla věc, na kterou Rusové zvysoka kašlali. (19.02.2010)

Film krasne ukazuje ani nie tak neodvratnu porazku nacistickeho Nemecka, ale skor Goebbelsov vnutorny dusevny stav. To, comu sam veril, Goebbels mal talent na vytvaranie nacistickej propagandy, zo vsetkjych nackov bol najinteligentnejsi. Takto, ja obhajujem spojenecku porazku nacistickeho Nemecka, a otvorene demonizujem Hytlera a nacky. Len - ked sa zameriame cisto na Goebbelsov uhol pohladu, tak je film kvalitny. Kolberg je dnesny polsky Kolobrzeg : 72 % (23.03.2021)

Vzhledem k tomu, že to byl 4. barevných film plavé Kristiny Söderbaum za války, což byla polovina tehdejší barevné produkce, lze o ní hovořit s jistotou jako o královně Agfacoloru. Její rezavá konkurentka Marika Rökk natočila, podobně jako Hans Albers, jen po dvou barevných filmech. A co nám z toho vyplývá? V první řadě to, že je to primárně něco extra a v druhé pak příjemné překvapení, že je to skutečně příjemný divácký blockbuster. (15.05.2009)

V porovnání s produkcí Spojených národů - to je ten adekvátní výchozí srovnávací základ - je to dílo pompézní do plakátovitosti, ukřičenosti a povrchnosti. Jiráskovská kinematografie československého období vítězí nejen humanistickou tendencí a vlastenectvím, ale i hlubší uměleckou propracovaností a nesrovnatelně větší niterností. A to jak zelenkovská, tak vávrovská. I budovatelská kinematografie hraného filmu stojí vesměs výše. (21.06.2022)

Kde je hranice mezi hrdinstvím a fanatismem? - Je třeba souhlasit s fragre-ovým komentářem, že propagandističnost díla je vždy nutné zkoumat nejenom v textu díla samého, ale i ve vztahu ke kontextu, v němž je dílo uváděno. Je nepochybné, že ta hrstka diváků, která film viděla v době premiéry (film šel do distribuce v době, kdy podstatné procento německých kin bylo srovnáno se zemí nebo bylo z jiných důvodů nepoužitelné k původnímu účelu) chápala poselství filmu v aktuálních souvislostech. Film jako takový je ovšem skutečně spíše soft propaganda s několika povinnými nacisticko-ideologickými klišé (krev a půda, vůdcovský princip, utrpením ke slávě, zbabělý intelektuál vs. hrdinní vojáci, počestní konzervativní měšťané s árijskými rysy jako pilíře společnosti atd.). Snímek se dokonce do značné míry drží historických reálií - samozřejmě s několika úpravami a vylepšeními (město přestalo být ve skutečnosti obléháno nikoli proto, že to Francouzi vzdali, ale protože kapitulovalo celé Prusko; Ferdinand von Schill nenašel hrdinnou smrt při obléháni Kolbergu, ale až o dva roky později apod.). Nejdražší německý film nacistické éry s obrovským množstvím komparsistů jinak připomene některé sovětské filmy odehrávající se v dobách napoleonských válek - např. Bondarčukovy opusy Waterloo a Vojna a mír. (06.08.2011)