Smysl pro tumor

na české poměry dobré. Sice nejde o originální produkci, nicméně z minulosti víme, že i remake se dá slušně zkazit. Osobně nemám úplně rád citové vydíračky (aniž bych chtěl shazovat vážnost nemoci a její dopad na okolí - s čímž naštěstí nemám osobní zkušenosti) a sem rád, že tady to na mě většinu času tak nepůsobilo. Samozřejmě jsou tu momenty na hraně patosu a cíleného puzení slz, ale všechno je to v rámci uvěřitelnosti a to včetně toho že se hlavní hrdina chová občas jako totální kretén. Filip Březina svojí první opravdu velkou roli ustál se ctí a je uvěřitelný ať už jako namyšlený floutek, tak jako někdo kdo se musí srovnat s tím že tu třeba dlouho nebude. Do kapsy ho každopádně strká nejen okouzlující Bartoška, ale hlavně Alžběta Malá, která je tu skvělá a i pro ní je to zatím nejvýraznější role a hlavně kvůli ní sem zvažoval čtvrtou hvězdu. Nakonec ale zůstanu někde mezi...70% (26.02.2024)

To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. (27.02.2024)

Každá vteřina, minuta, hodina, den, noc…je dar. Je důležité si život prožívat tak abychom nikdy nelitovali prožité vteřiny, minuty, hodiny, dne, noci…Bohužel většina z nás si hodnotu toho, že tady vůbec můžeme být, že jsme byli z lásky dvou jedinců stvořeni, uvědomí až tehdy, když se dostaví zákeřná nemoc. Věřím, že potom je vše jinak a najednou člověk vidí vše jinýma očima…”Když vám je 25 a někdo vám přeje hodně zdraví, říkáte si, že nejspíš zapomněl koupit dárek. Asi víte, co bych teď popřál vám…” krásná, moudrá a pravdivá slova hlavního hrdiny v závěru tohoto výborného seriálu o vítězství nad zákeřnou nemocí a nalezení sebe sama. Za mě jeden z nejlepších TV seriálů z produkce ČT z poslední doby. (25.02.2024)

Po Doktorovi Martinovi, Světu pod hlavou další převzatá záležitost na obrazovce České televize. Takže ani první ani asi poslední. Hlavní postava Filip mi byl sympatický i občas velmi nesympatický. Mentor Tonda v podaní Jiřího Bartošky je excelentní  a pro mě vždy sympatický.  Hanka je specifický případ, ne přímo překrásná, ale ani ne ošklivá. Milá i nemilá. Má dobré srdce. Dobré srdce a v jádru velmi dobrý člověk je otec Filipa. Závěr jednotlivých dílů s pacienty byl poučný. Kdyby to nebylo převzaté možná bych přemýšlel o 5 hvězdách. (16.03.2024)

Ačkoliv jsem v polovině seriálu ztrácel iluze, nakonec si mě autoři získali a byť se Smysl pro tumor nedá považovat za světový seriál, nakročeno má jen v některých ohledech, tak možná paradoxně to naše české uprděné malé mě na tom chytlo nejvíc. Klišé místy kopec, ale kdo si lže do kapsy, že skutečný život je klišé prost, ten dost možná nežije. Vyrovnávání s rakovinou jsem bohudík nezažil, vyrovnávání s postižením blízkých ale ano a tak nelze než s poselstvím filmu zkrátka a jednoduše souznít. (08.03.2024)