Pollock

zvláštní. nevím, jestli se minimalistický způsob pojetí tohohle filmu hodil k Pollockovým expresionistickým plátnům, nevím, jestli mne jenom zklamalo, jak nesympaticky (ač skvěle zahraný) hlavní hrdina působil , ale pořád mám po shlédnutí filmu pocit, že jsem se vlastně o tomto malíři a jeho díle kromě pár vnějších fakt nic moc nedozvěděla. (11.12.2010)

Ed Harris mi umožnil poprvé v životě vidět za Pollockovým drippingem něco víc, než jen chaotickou změť cákanců vhodnou tak na tapetu. Podává Pollocka jako člověka posedlého barvou a strukturou malby, jako člověka snažícího se vytěsnit z hlavy všechny myšlenkové pochody, jen aby docílil upřímného sebevyjádření se. Je škoda, že se z filmu o Pollockovi nedozvíme víc. Nic o jeho historii a věcech, které na něj (krom manželky), měli během života vliv. Na plátně působí jako lenoch, povaleč a opilec (kterým asi byl)... Je natolik uzavřený, že z něj nepronikne skoro nic ani do filmu. Když pak pronáší geniální srovnání své malby s pohledem na kytky na louce (taky jim nerozumíme a je to fajn), jako by to byl docela jiný člověk, než kterého jsem před tím sledoval. I tak se ale Harrisovi se povedl husarský kousek - natočil skvělý životopisný film, který dokáže americký expresionismus zpřístupnit mnohem efektivněji než pohled na samotná díla. (06.03.2009)

Viditelně točené s láskou k "předloze", roztomilá hudba při "dripingu" dodává této malířské technice netušeně hravý rozměr. A Harris je kabrňák. Samosebou - životopisný snímek - tedy legrační "kapitoly" (kterak přestal pít, kterak začal pít, kterak odložil štětku,...), ovšem v tomto případě všechno takový decánko - kamera, hudba, střih, malíř dokonce ani nezničí svůj obraz,...žádná pecka, ale určitě ne ztracený čas. Každopádně Webberova "Dívka s berlou", jakožto nejlepší možná cesta, kterak pojmout život a dílo malíře, tedy ve zkratce - symbolicky, nepřekonána. (30.09.2011)

Ačkoli životopisné filmy nemusím, "Pollock" má své kvality, z nichž ta největší se jmenuje Ed Harris. Chlapík vzhledově podobný Pollockovi si tímto filmem bezesporu splnil svůj velký sen a to se cení. "Pollock" mi v mnohém připomněl jiný životopisný snímek s rovněž lakonickým názvem "Capote" v režii Bennetta Millera z r. 2005. Herectví Eda Harrise i Philipa Seymoura Hoffmana má k sobě v těchto filmech blízko, oba hrají velmi uměřeně bez velkých gest postavu, se kterou se dokonale ztotožnili a které typově odpovídají. Capote i Pollock zápasili s alkoholem a oba se stali ještě za života legendami. Všem zájemcům o život Jacksona Pollocka lze tento film jen doporučit, ve dvou hodinách stihne seznámit s nejdůležitějšími momenty života tohoto slavného představitele abstraktního expresionismu, včetně jeho tragického konce. (13.07.2011)

První projekce: 06.01.2009 (***) Druhá projekce: 26-28.12.2017 (****) | Při první projekci jsem o Pollockovi nevěděl víc, než řekl samotný film a stejně rozpašitý jsem byl i po jeho dosledování, nicméně myslím, že v té dbě jsem se pokusil o svůj první obraz technikou akční malby. Po téměř devíti letech jsem si dal druhou projekci, jako završení knihy "Jackson Pollock - Výroky a rozhovory", tentokrát už obeznámený s tím minimem toho, co se zachovalo a víceméně většinou z rozhovorů lidí, co Pollocka znali, protože sám nic nepsal a rozhovory se skoro zdráhal podávat a dokonce ani se svými nejbližšími toho příliš nenamluvil. Teď jsem si, coby fanoušek, tuhle relativně minimalistickou jízdu vcelku užil, byl v ní vidět, ze strany Eda Harrise, respekt, na režijní sesli, i v hlavní roli. Obdiv, k velikému malíři, který s sebou nesl velikost, tvoření, ale i destrukci. (28.12.2017)