Pod palbou

Novinář Nick Nolte uprostřed zuřící občanské války v Nikaragui. Je tu plno zajímavých herců v menších rolí a pár opravdu působivých momentů. Zvláště konec mě dostal. Lví podíl na tom měl i mistr Goldsmith, který pro film složil jednu ze svých nejlepších kompozic (nominace na Oscara - měl ho dostat, místo něj to získal Bill Conti za Správnou posádku). (25.07.2003)

„You fall in love with the poets; the poets fall in love with the Marxists; the Marxists fall in love with themselves. The country falls in love with the rhetoric, and in the end we are stuck with tyrants..“ Tak tenhle pravičácký pohled na revoluční dění Spottiswoodeův film nesdílí, ale slouží mu ke cti, že se úplně nerve ani za druhou stranu. S blížícím se závěrem nečekaně funkční kombinace dramatu, válečného filmu a romance, kterou svým etnografickým podkresem soustředěně podporuje Goldsmith se rty nalepenými na Panovu flétnu. Středobodem budiž Nick Nolte, který s decentním pivním mozolem, slovem „periodista“ místo helmy a ověšen tolika foťáky, že to supluje neprůstřelnou vestu zkouší chodit po laně nestrannosti, ale přitom dobře ví, že povětrnostním podmínkám z obou stran a Joanne Cassidy bez podprsenky nelze navždy čelit. Je to pro mě stejně překvapivé jako slon indický v Čadu, ale tohle je jeden z jeho nejlepších partů.. (07.10.2022)

Pod paľbou je určite o triedu horší film ako Salvador, každopádne vtedy aktuálna a stále v kinematografii málo rotovaná téma občianskych vojen v strednej Amerike zaujme viac, ako divácky preferovaný Vietnam. Film pôsobí ako štúdiový výrobok, ale obsahuje viacero pozoruhodných momentov, ako napríklad panoramatické bombardovanie hlavného mesta na pozadí dialógu postáv niekde na terase. Zase z toho vychádzajú američania ako pomerne tupí politici, čo nám je chtiac nechtiac sympatické. V Reaganovskej dobe obzvlášť. (23.08.2015)

And for all the right reasons, your poets choose the wrong side. Iluzí zbavený vhled do půtek "třetího světa" během studené války. Na jedné straně fašistický diktátor, na druhé revoltující marxističtí povstalci, v pozadí zájmy velmocí, mezitím "chceme-být-nestranní" novináři přicházející o iluze během konfliktu, který má jen poražené v podobě opakující se historie a lidských tragédií. Kdykoli hrozí, že by se to překlopilo v sentimentální agitku či se zaujal neskrývaný levičácký postoj (jako velmi podobný Stoneův Salvador), tak se to relativizuje a hodí do šedé zóny. Syrové, působivé, skvěle zahrané a jediné co na tom je nádherné, je překvapivě hutný Goldsmithův soundtrack kombinující synťáky s jihoamerickými flétnami a motivy. Což by dle vší logiky nemělo fungovat, ale funguje. (31.01.2021)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)