Ponpoko

Další dílo studia Ghibli, které mě naprosto oslnilo a už v prvních minutách při úvodní písni vykouzlilo na mé tváři upřímný úsměv, který jsem si dokázal udržet po většinu filmu a občas jsem se i od srdce zasmál. Nádherná animace, pohodový příběh, kterému nechybí vtip a velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým i přesto, že svádí statečný, ale nepříliš rovný boj s lidmi, zkrátka nejde nefandit. (10.03.2015)

Co proboha dělala v díle s tak silným ekologickým poselstvím ta podprahová reklama na konzum a jejího největšího představitele na světovém trhu (Tak a přerušili jsme schůzku, abychom si dali báječný hamburger od McDonalda nebo; Nemůžeme vyvraždit všechny lidi, protože kdo by nám potom dělal ty báječné hranolky a hamburgery)? To je opravdu hnus, který nemohu jen bez povšimnutí přejít a snižuji patřičně hodnocení. Jinak by to bylo za 100%. (26.12.2005)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Na mě nejvíce zapůsobil konec, který je velmi silný, takže i když se během sledování budete chvílemi nudit (stopáž by se dala zkrátit tak o deset minut), jsou zde i tak působivé okamžiky, které vám to v pohodě vynahradí. Takže i když jsem byl většinu filmu rozhodnutý pro čtyřhvězdičkové hodnocení, závěrečná scéna změnila můj názor. Jinak bych asi nedoporučoval rodičům tohle pouštět svým ratolestem, když už tak je to minimálně pro děti školního věku. (24.11.2013)