Kapky vzpomínek

Ztvárnění dětského světa by si zasloužilo zcela jednoznačných 5* : většinou krásně zobrazené radosti, ale také trápení (však si vzpomeňte: to co by vám dnes přišlo jako bezvýznamná záležitost se v dětských očích proměňuje v problémy velmi frustrující a často neřešitelné...) jsou na filmu to nejlepší. Výlety do nevinného dětství formou flashbacků komentovaných "současnou Taeko" nenudí a pobaví. Jaké zklamání však přijde cca v druhé půli, která sice není špatná, ale s tou první se vůbec nemůže měřit. Farmaření je těžká práce, která v sobě obsahuje romantiku, krásu přírody i přirozeně obnažené lidské city - jenže v Takahatově podání se zároveň jedná o velice nudnou záležitost. Ne, nevadí mi, že film směřuje odnikud nikam - koneckonců žádnou pointu jsem ani neočekával a tudíž nebyl zklamán. Kdyby však Takahata chtěl zůstat v naivním krásném světě dětství, jaká by to byla nádhera... Takhle...no, ideální to není .-) (mimochodem to co tady vlastně píši už za mě napsala velmi trefně Fabienne ) (14.04.2009)

Proti tomuhle jsou v "našich" tzv. "filmech pro děti" strašně překrouceny a okleštěny jejich problémy.... Přijde mi, že se tam jde skutečně dost do hloubky, co trápí 10-11 leté holčičky -- kluci se jim smějou kvůli menstruaci, zlomky jsou nesmyslné a v životě je nebudou potřebovat, starší sourozenci jsou zlí resp. rodiče preferují sourozence, zelenina k obědu je humus.... a tak. Líbilo se mi to na 5* i přes tu těžkou prvoplánovost a ne-úplně "líbivost" současné dějové linky... (17.01.2007)

Mám rád filmy, kde se na první pohled nic vyjímečného neděje, ale hlavní postava přesto v ději projde určitým vývojem, který ji donutí změnit svůj pohled na život. Škoda, že po příjezdu na venkov se z toho stane reklama na úžasný venkovský život a ekologický farmaření a z filmu se stane docela nuda. (09.05.2007)

Omohide poro poro je v první polovině vcelku povedený film a to vzpomínání je příjemné a nezřídka se stane, že spolu s hrdinkou vzpomíná i samotný divák na svá dětská léta...pak ovšem přijde naprosto tragická druhá polovina, kde scénář tu svou příjemnost a nostalgii téměř opustí a pouští se do daleko těžšího tématu a to jakýsi pohled na život farmáře nebo chcete-li zemědělce. Právě tady Takahata selhává naprosto fatálně, protože vše co dosud bylo vyrčeno v rámci té nostalgické první poloviny se jakoby smaže, úplně zmizí ona příjemnost, atmosféra a z Only Yesterday se stává velice levná a primitivní agitka, která nemá příliš daleko do odpadu. Vysokou rozporuplnost pak jen podtrhuje nevyrovnaná kvalita hudby a animace. V rámci srovnání obou polovin je jasně vidět, že se tvůrci pustili do něčeho o čem jednak nic neví a jednak neví ani to jakým směrem se scénář bude ubírat...Podprůměrné - slabé 2*. (16.08.2012)

4-5* - na čistých pět to úplně není, přece jen místy člověk zavadil o hodiny, zvláště v okamžicích dospělé Taeko. Vzpomínky na Taeko z paté třídy byly ovšem úžasné a mně to připomnělo časy na prvním stupni základky. Ohledně vracení jídla, kdy nás taky učitelky kontrolovaly.. ty fígle jakože naběračkou obryndat talíř, protože nikdo nechtěl tu hnusnou polévku jíst, tak aby to vypadalo, že jsme ji jedli a když bylo hnusné i hlavní jídlo, tak jsme špicovali, kdy učitelka odejde na chvíli pryč a frrr půlka jídelky k okýnku odložit nádobí a utéct. Nebo jsem si vzpomněla na ty vtipné přednášky o menstruaci někdy v 6. třídě místo tělocviku. "Když nějaká holka nebude cvičit, tak si budou myslet, že menstuuje?" Tak jasně, jak jinak.. nejlepší výmluva na světě. U nás jsme mívaly za měsíc periodu i třikrát a učitelce to nikdy nebylo divné, ale byl to jediný důvod, který brala aniž bychom musely falšovat omluvenku. Jinak tady jsem se hodně často smála těm situacím - "Proč si kupujete kalhotky v ošetřovně?" - kluci zvědaví, z toho měli akorát prdel a ty holky tam se za to styděly, kdyby to měly. "Menstruační nákaza" je nehorázně vtipná a slyšela jsem to poprvé tady. Nebo systém znovuzačínání.. nechápu, kde to vymysleli takové blbosti... když se rozeběhnete, musíte se vrátit na to místo a jít z něho. Ale musím říct, že bych chtěla vidět takovou studentskou radu v páté třídě u nás v Česku.... to je asi dost nereálné. Jsou tu prostě dobře vyobrazeny nástrahy a pocity při začátku puberty... a hodně otevřeně... ohledně menzesu, psychické šikany, kdy se Taeko styděla, když jí někdo řekl, že ji má někdo rád. Jde opravdu vidět, že Takahata rád rozebírá tyhle témata psychiky lidí a jejich vyrovnáním se s nimi. Hrozně se mi líbila ta nedodělaná animace... postupně se ztrácející barvy přes obrysy až do ztraceno-bíla. Některé okamžiky jsem nechápala - jako tu písničku a duha najednou na nás blikla, jindy zase puma... ale tak co už. "Oblékla si minisukni, když se poprvé objevila, ale při chůzi do schodů si kryla pozadí." Jinak ty rukavice spojené provázkem, co se provlíkaly rukávy bundy, abyste je neztratili, si pamatuju :) P.S. Škoda, že si nevybavím, jak jsem se já tvářila, když jsem poprvé jedla ananas. (17.01.2014)