Vzbura na Bounty

Příběh o nejslavnější námořní vzpouře jsem si zamiloval už v dětství. Nabízí se srovnání této velkolepě natočené verze s o dvacet let mladším filmem s Hopkinsem a Gibsonem. Velkofilm z roku 1962 je opravdu bohatý na kvalitní výpravu, hudbu a silné herecké tváře. Marlon Brando a Trevor Howard vytvořili opravdu věrohodné protipóly a že se během natáčení nesnášeli, to je ve filmu skoro patrné. Ovšem co se týče historických faktů, Vzpoura na Bounty není nic víc než dobrodružná pohádka. O celou událost jsem se zabýval a jako historik prostě být spokojený nemůžu. Závěr je navíc typickou ukázkou hollywoodské idealizace z 60. let. I s pár výhradami je to však bravurně natočený dobrodružný film. (16.01.2012)

"Nelidskost je ten nejhorší služebník." Ďábelský kapitán, který se vyžívá v týrání své posádky. Pomalu doutnající atmosféra na lodi Bounty, která vyvře až ve vzpouru. Úchvatně zachycené Tahiti bez počítačových efektů. Parádní herecké obsazení.  Po více jak 60.ti letech si stále drží tento film úžasně dobrodružného ducha. 8/10 (16.05.2023)

Koukám na to a maně se mi vybavují, tak jako obvykle, nápodobné, asociativní opusy. Krvavý příliv, Spartakus, Bílá velryba. Vážení má to společné meritum, a sice konflikt mezi jedincem a autoritou, charakterem a vůlí, inteligencí a tupostí, systémem a situační diferenciací, chcete-li dobrem a zlem. Zde startuje konflikt ze stupidního důvodu, krádeže sýra, kterou se námořník snaží setřást ze sebe a svalit na kapitána.Systém reprezentovaný kpt.Blighem se sváří s posádkou a jejím spontánním mluvčím Fletcherem Christianem. Ne, že by tento byl lidumil a altruista, je poživačný požitkář, nicméně je schopen nahlédnout potřeby lidí jemu podřízených a jednat podle toho. Do jeho jednání vstupuje kpt.Bligh jako slon do porcelánu a maří vše, oč se Christian snaží. Konflikt graduje a přesouvá se poznenáhlu ze služební do osobní roviny. Lidsky krásná epizoda na Tahiti ukazuje na čistotu v soužití s přírodou a drsný kontrast s životem v příkazovém systému. Je to o lidské živočišnosti a kráse, která se dře s příkazovou institucí královské lodi.....Koneckonců, co umí udělat ženská se skupinou mužů....Plyne z toho jediný závěr, a sice ženská je rozvracející element na lodi a v mužské společnosti vůbec. Ovšem svině zůstává sviní jednou provždy. A po vyplutí z Tahiti se ďábel zase projeví....Situace po smrti námořníka graduje ke vzpouře, tedy tomu nejhoršímu, co britské královské námořnictvo zná. Nicméně síla atmosféry při konečném dialogu mezi kpt. Blighem a F. Christianem před kapitánovým nasednutím do člunu ukazuje na pomíjivost a současně nepominutelnost síly charakteru a okamžiku. Parádní film. (08.08.2013)

...až do krajnosti vyhrotený psychologický rozbor hlavnej postavy, zabalený v prekrásnom farebnom výpravnom háve.... Svedomie a povinnosť ako dvaja nepriatelia. Kam sa pridať a čo odmietnuť? Vynikajúci príbeh, ktorý v tomto prevedení prekračuje charakter "dobrodružnej podívanej" a črie do psychiky snáď každého muža, skúmajúc povahu dobra a zla, povinnosti, vernosti, disciplíny a zodpovednosti v zrkadle protikladov - zdanlivo "rajského života" na Tahiti a drastických galejí pod vedením bigotného sadistu!!! ...a kam by ste sa pridali vy? (28.07.2007)

Nelze se ubránit srovnání s novějším BOUNTY z roku 1984, které z pomyslného "duelu" vychází jako vítěz. Milestonova klasika je sice výpravnější (i když novější verze není v tomto ohledu také žádné "ořezávátko"), ale to je tak všechno. V Donaldsonově verzi jsou postavy mnohem komplexnější a psychologicky uvěřitelnější - Hopkinsův Bligh je sice velmi přísným, ale také spravedlivým kapitánem, jehož k represím dohnaly okolnosti, kdy bylo zřejmé, že morálka posádky a respekt vůči kapitánovi jako nejvyšší autoritě upadá a situace se začíná vymykat z rukou, ovšem díky některým jeho velmi diskutabilním rozhodnutím si za danou situaci mohl zčásti i sám. Zde - ve starší klasice - je Howardův Bligh tak "zlý" a negativistický, až jeho postava upadá do směšné karikatury. Fletcher Mela Gibsona je dílem idealista, ale ještě větším dílem nezodpovědný floutek, který si v mnoha ohledech s pojmem kázeň moc "netyká", zatímco Brandův Fletcher je hotový "Mirek Dušín" v námořnickém. A tak bych mohl pokračovat. Navíc v Donaldsonově verzi některé scény vycházejí mnohem působivěji (dcera opouští svého otce náčelníka, scény bičování atd.) a zejména má mnohem lepší závěr, který se jednak drží mnohem víc historických reálií, ale hlavně ve sporu nové ´místo k životu hledající Fletcher vs. nevděčná rebelující posádka´ dává filmu ještě novou dimenzi. Prostě v životě není nic černobílé, což Donaldsonův film krásně ukazuje, zatímco stará Milestoneova klasika se drží hollywoodské idealizace typické pro tehdejší dobu. Dávat jí vysoká hodnocení jenom proto, že tam hraje jeden z největších hereckých gigantů historie, na to mě prostě neužije :o) (01.05.2007)