Kosatka

Orca: Killer Whale je sice jen člen několika-hlavého stáda napodobitelů Čelistí, ale dovolím si tvrdit, že se jedná o nejpovedenější film, který se svezl na žraločí ploutvi, protože Orca je především technicky skvěle zvládnutá. Záběry na živou velrybu a její model jsou tak šikovně natočeny, že to úplně bere dech. Navíc je film zahalen do nádherného vizuálního kabátku (Velryba skákající na pozadí hořícího města, závěr za polárním kruhem), který ještě podporuje nádherná hudba Ennia Morriconeho. Richard Harris podal také velice zdařilý výkon, ale já prostě fandil velrybě a vždy, když se objevila naštípnutá ploutev nad hladinou, tak jsem očekával velké věci a za scény, které si budu ještě dlouho pamatovat (Neplánované podívání se na svět nedonošeného mláděte nebo závěr) lehce odpustím i to, že je velryba někdy až moc inteligentní. (08.08.2008)

Tak tohle mi úplně nesedlo a vysoké hodnocení filmu si vysvětluji masovou nostalgií. Já tenhle skvost v dětství neviděl a při včerejší noční projekci se ovšem-ale-nepopsatelně nudil. Přitom mám pocit, že nemuselo být tak zle. Richard Harris a Charlotte Rampling jsou víc než jen slušní herci, ve scénáři je melvillovský potenciál a Morricone ...co si budeme vykládat, že jo? Cosi se ale pokazilo a já přikládám vinu režii. Děj sice disponuje několika výživnými momenty, mezi nimiž samozřejmě kraluje slavné vyhřeznutí, ale i ty jsou natočeny strašně pitomě a já se bůh-ví-proč mohl soustředit jen na to. Skony Orcových protivníků jsou odbyté. Hlavní obluda se řadí ke zvířatům typu komisaře Rexe, která kromě přirozeného instinktu zvládají i základy některých vědeckých oborů a předvídání složitých kauzálních dějů (přeruším potrubí s naftou → drcnu do kůlu → shodím petrolejku → nafta vzplane → oheň se po potrubí dostane k rafinerii, která exploduje... Bože!) jsou pro ně prostě přirozeností. Od kosatky bych očekával jednání možná ne úplně geniální, ale rozhodně ne překombinované, zato od postav bych nečekal, že budou v bárce plout na zamávání ploutve pomstychtivého kytovce tam, kam si bude přát. Chvílemi jsem měl pocit, že to kosatka i režírovala, což nemyslím ani trochu v dobrém. Únavné. (22.09.2012)

Richard Harris hraje výborně, je zde viditelné zneužití hitu JAWS ale mě tento fakt, že každá filmová dekáda má nějaké své vlny žánrů sebe samo redundujících nijak nevadí :-) a na rozdíl od žraloka Bruce jak mu říkal Steven Spielberg v Čelistech při jeho natáčení, má Orca silný motiv :-) . Vše je podtrhnuté jako vždy skvělou hudbou Ennia Morriconeho :-) 75% (10.01.2013)

Musím říct, že tento film se v době natočení snažil těžit na úspěchu Čelistí. Podle některých se to povedlo, podle jiných vůbec. Mně osobně tento film velmi zaujal a patří hned po již zmíněných Čelistech k nejlepším filmů, co se zvířecí tématiky týče. Již v útlém dětství jsem si Orcu zamiloval a dodnes se k ní rád a často vracím. Již samotný úvod diváka okouzlí nádhernými podvodními záběry a to nejenom na samotné kosatky. Tvůrcům se však kromě toho podařilo do tohoto filmu přenést i dosti pochmurnou a místy až dojemnou atmosféru. A právě ona se ukázala býti tím nejvhodnějším stavebním kamenem, pro pevný základ kostry samotného příběhu. Smrt samice může mít pro slabší povahy neblahé účinky, ale bylo potřeba diváky zasáhnout co nejcitlivěji hned v úvodu, aby se dokázali co nejlépe vcítit do „mysli“ pomstychtivého samce (pokud to tedy vůbec jde. A to hlavně proto, že postava kapitána Nolana asi moc lidem po chuti nebude. Rozhodně to není žádný sympaťák, což ovšem neznamená, že i on si nenašel nějakého toho příznivce. Souboj „Davida a Goliáše“ tak mohl začít a divák byl svědkem stupňující se agrese samce, který díky své inteligenci systematicky ničil nejen rybářské městečko, ale především psychiku svého soupeře. Zda by to bylo skutečně reálné, to musí každý posoudit sám, nicméně ve filmu je jak známo, dovoleno vše. Když k tomu navíc připočítám skvělou závěrečnou třetinu, byl jsem nadmíru spokojený. Navíc zde musím ocenit i velice slušné herecké výkony a především podmanivý hudební doprovod Ennia Morriconeho. 80% (01.04.2017)

Orca zabíják je zajímavá hlavně tím, kolik slavných italských filmařů se pod ní podepsalo. A když s nimi má člověk trochu zkušenost, nelze celý děj brát tak zcela doslovně a vážně. Líbivé obrázky kosatek vyskakujících nad vodní hladinu tak působí nejen v kontrastu s šokujícími scénami, ale jsou sami o sobě tak trochu divné, úchylné, vzdáleně trochu giallo... Tomu pomáhá i typická Morriconeovská melodie, která jakoby svou líbivostí záměrně podtrhovala určitou brakovost, a tak vyvolávala dojem z čehosi divného a nepatřičného. Je to rozhodně překvapení, protože ten film nemůže být od přímočarých a velkolepých Čelistí dál. (16.02.2015)