Christine

Carpenterova variace na Stephena Kinga. Přestože mají film i román stejný děj, každý je o něčem jiném. Carpenter vytváří z posedlosti skutečný milostný vztah. Vztah, který v sobě má něco z Kudlanky nábožné, kdy auto Arniemu zpočátku dává pocit převahy, bezpečí a nezávislosti, současně ho však požírá... (25.07.2004)

Stephen King je proste prilisne mainstreamove pako, coz ma na Carpentera, ktery je naopak alternativni bckar negativni efekty. Prvni pulka byla dobra, mysterie generovana inteligentnim autem Christine, ktera zarli na pritelkyne sveho majitele, atraktivni US stredoskolske prostredi, Capenterova hudba. Cim vic se ale blizi konec, tim vic se to zacne utapet v otravne bazine nezazivnosti. "God, I hate rock and roll." 6/10 (16.05.2010)

Génius napětí a mistr otevřených závěrů John Carpenter, stvořil originální thriller, ve kterém je na jeho poměry neobvykle málo krve. Ovšem nic to snímku neubírá na působivosti. Christine je film o muži, který nadevše miluje svůj vraždící vůz, jenž si sám upravil k obrazu svému a zaslepeně se kvůli své lásce zbavuje všech svých blízkých (hlavní herec jménem Keith Gordon, mi byl pořád povědomý, ale pak jsem si ho správně zařadil do Čelistí 2, kde hraje jednoho z mladých námořníků).Tradičně vysoká, lehce hororová kvalita a několik vynikajících scén, s povedeným rádio závěrem na vrakovišti. Jen si po této projekci nejsem jistý, zda pan režisér auta zbožňuje anebo je k smrti nenávidí (viz. scéna v garážích, kde je k úpravě karoserie Christine použito kladiv a palic). (06.08.2014)

Tvorbu Stephena Kinga mám velice rád a většina jeho knížek se nalézá v mé domácí knihovně. Christine samozřejmě nesmí chybět a přestože jí někteří lidé nemusí, já ji mám rád. Stejně jako toto filmové zpracování, které dle mého Carpenter natočil velmi dobře. Souhlasím s názory, že film je místy dosti zdlouhavý, ale rozhodně jsem se u něho nenudil. Ba spíše naopak. Pozvolné tempo mi tentokrát vyhovovalo stejně jako postupná proměna atmosféry i samotného chování hlavního hrdiny. Asi nejvíce se mi líbilo pojetí „plechového“ zabijáka. Tím samozřejmě nemyslím jeho vzhled (ten byl samozřejmě rovněž pěkný), ale spíše fakt, že se Christine dost lišila od jiných aut/zabijáků, které do té doby měli možnost diváci vidět. Svým způsobem se jejími terči pomsty stali hlavně ti, kteří jí samotné nějak ublížili, no ale samozřejmě i ti na které žárlila. Carpenter se však nehodlal spokojit jen s náznaky, i když je pravda, že některé vraždy se udály raději mimo záběr kamery, ale chtěl divákovi naservírovat i pořádnou „Show“ se vším všudy. Což asi nejvíce oceníme při závěrečném souboji a demolici benzínky. Atmosféra v těchto chvílích měla ty správné grády a důležitou ingredienci sehrál i výborný hudební doprovod. (06.02.2015)

Kniha i film jsou průměr (možná i lehký podprůměr) jak v případě tvorby Kinga, tak Carpentera. Přesto jsem se u filmu vůbec nenudil. Na druhé straně jsem z něj nebyl ani nijak odvázaný. Kdyby za Christine nestála dvě tak známá jména filmového a literárního horroru, jistě by se (díky absenci samozřejmého očekávání) dostalo tomuto snímku i vlídnějšího nahlížení diváka. Takto je zklamání většinou nevyhnutelné. Hlavní zádrhel je asi v tom, že Kinga inspirovaly starší, méně známé filmy o zabijáckých autech, ale on tento námět pojal po svém: Přivedl (respektive přivezl) tohle obskurní horrorové monstrum do světa středoškoláků a jejich problémů. Možná, že spolu jen neladí právě spojení těchto dvou témat - s tím pak nic nenadělá ani John Carpenter. (A nebo už začal King, nespokojený s Kubrickovou interpretací Shiningu, tvrdě kontrolovat filmy podle svých knih?) PS: To auto působí sice velmi nebezpečným dojmem, ale bohužel není strašidelné. A to by asi mělo. (10.09.2006)