Reklama

Reklama

Temná hvězda

  • USA Dark Star (viac)
Trailer

Čtyři astronauti v hlubokém vesmíru likvidují planety nevhodné k osídlení v hvězdném systému. Kromě vychytralého ufona si musí poradit s porouchaným počítačovým programem a "chytrou bombou", která sama sebe považuje za Pána Boha. V začátku své tvorby se režisér John Carpenter vydal do relativně blízké budoucnosti, tedy do poloviny jednadvacátého století, kdy lidský druh začal kolonizovat celý široký vesmír. Dark Star je futuristická vesmírná loď vyzbrojená speciálními bombami určenými ke zničení planet nevhodných k osídlení člověkem. Jednoho dne se bomba, která má být vypuštěna na planetu porouchá, a její "vyšší mysl" se odmítne odpoutat od lodi. Hrozí, že zničí vesmírnou loď i s bizarní posádkou. (HBO Europe)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (180)

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

S některými bombami prostě není rozumná řeč. Až na trapnou odbočku s nafukovacím ufonem (nepochopil jsem - šlo o humor?) vynikající, zábavné a chytré sci-fi, kterému škodí jen, že nevzniklo s modernějšími prostředky, protože obrazová primitivnost tomu nesvědčí. Nejde ani o samotné triky, jako spíš nemožnost s obrazem si víc vyhrát, protože některé naznačené nápady jsou zajímavé. Je trochu škoda, že po nástupu Star Wars tohle pojetí sci-fi hodně ustoupilo. ()

Ajantis 

všetky recenzie používateľa

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. ()

Reklama

Jimmi 

všetky recenzie používateľa

Obsahuje mnoho spoilerov!!!! Tak tento pocin mi fakt nesadol...Nudil som sa viac ako spomynani astronauti po 20tych rokoch v kozme....ked prislo na krmenie mimozemstana,zostal som ako obarny pretoze vyzeral(a asi aj bol) ako nafukovaci balon s ktorim som sa ako decko hraval v bazene na kupaliskach.....doslovne fiozoficke prehovaranie atomovky aby nevybuchla....na konci som sa trochu pousmial....ale to je tak na 1 hviezdu...carpenter dokaze natocit perfektne filmy....ale aj riadne sracky ako je tato ()

SOLOM. 

všetky recenzie používateľa

Tak na tenhle kousek jsem slyšel samou chválu, jak není úžasný a skvělý, ale já se u něj ve skutečnosti docela nudil. Směšné speciální efekty bych ještě vzhledem k době vzniku a Carpenterových začátků dokázal přežvýkat, ale ty strašně dlouhé nudné minuty, které byly o h....e už prostě ne. Asi nejvíc mě pobavila mluvící střela a hon za mimozemšťanem uvnitř lodi. Ani samotné herecké výkony nebyli žádná extratřída na to, že se tu objevilo několik zvučných jmen. Tenhle film není ničím jiným, než jen průměrnou parodií, která spíš nudí než aby pobavila. ()

Dexter1 

všetky recenzie používateľa

Skvelá depresívna, smutná a klaustrofobická sci-fi komédia ako debut béčkového režiséra Johna Carpentera. So skromným rozpočtom, 4 hercami, veľkou rajčinou, inteligentným počítačom a ešte s inteligentnejšími bombami rozohral kultový film, z ktorého čerpali mnohé iné sci-fi filmy. Napr. hyperpriestor tu bol o 3 roky skôr ako v Lucasových Hviezdnych vojnách. ()

Galéria (50)

Zaujímavosti (17)

  • Konec filmu je inspirován sci-fi povídkou „Kaleidoscope“ Raye Bradburyho. Ta vypráví o skupině kosmonautů vznášejících se ve vesmíru. Pouze dva z nich zůstanou v rádiovém spojení. Jeden z nich je odnešen zářícím meteorickým rojem a druhý spadne na planetu jako zářící hvězda. Některé z dialogů jsou přesným přepisem z povídky. (HellFire)
  • Film vznikal jako typický low-budget, takže interiér vesmírné lodi musel být vymyšlen efektně a zároveň levně. Proto byla např. tlačítka od velkých palubních počítačů vytvořena podsvícením formiček na led. (Cimr)
  • Myšlenka komunikace v hluboce zmraženém stavu je převzata z krátkých povídek Philipa K. Dicka, jako „What the Dead Men Say“ a „Ubik“. (HellFire)

Reklama

Reklama