Temná hvězda

Sci-fi a komédia mi nejde dokopy. Carpenter a komédia mi nejde dokopy. Lacné kulisy a lacné masky mi so sci-fi nejde dokopy. Očividné porušovanie fyzikálnych zákonov (aj keď v rámci humoru) mi so sci-fi nejde dokopy. Ešte že Carpenter presedlal na vážnu nôtu ako hororov, tak aj sci-fi. Každopádne zaujímavé pre štúdium režisérovho diela. Čiže treba vidieť. VIDENÉ ZNOVA 6/23: Na druhý krát mi film pripadal oveľa viac dramatický než komediálny a ani tie triky mi nepripadali na svoju dobu až tak lacné. Ono aj ten kvázi komediálny záver je dosť smutný. 70% (30.05.2012)

Tak tomu sa hovorí využiť potenciál nízkorozpočtového filmu vo svoj prospech. Dark Star je tá najjemnejšia paródia na najznámejšie sci-fi kultovky 2001 Vesmírnu odyseu a Star Wars. Carpenter skvele zrežíroval a skomponoval presne pasujúcu hudbu, O´Bannon ako scenárista vytvoril príbeh o strašnej nude posádky putujúcej vesmírom ktorej najväčšia zábava je ničiť nestabilné planéty. Pri prejazde nejakou anomáliou dôjde k poškodeniu krytu laserového snímača odpaľovania bomby a tak sa bomba každú chvíľku vysunie a pripravuje na odpal. Ešteže palubný počítač všetko kontroluje a dokáže prehovoriť bombu že dostala mylnú informáciu a má sa zasunúť. Posádku a tým pádom vlastne celú hereckú zostavu tvoria štyria ľudia. Jeden stále spomína ako mu chýba surf, druhý väčšinu svojho času trávy v sklenej kupole sledovaním krás vesmíru a tretí musí stále kŕmiť mimozemské zvieratko, pripomínajúce nafúknutú tekvicu s dvoma nôžkami, ktoré si zobral na palubu ako maskota a teraz ho to náramne štve. Pri poslednom kŕmení ujde a tak sa chovateľ dostáva do problémov vo výťahovej šachte čo je jedna z najlepších scén filmu. Výborný je aj záver kde jeden člen posádky musí prehovoriť aktivovanú bombu, ktorá si uvedomí samú seba a jej jediným zmyslom života je vybuchnúť, aby nevybuchla. Carpenter týmto filmom dokázal že i keď príbeh je jasne komediálneho charakteru, jednotlivé situácie nepostrádajú napätie a že z minima dokáže vytrieskať poriadnu atmosféru. (07.12.2006)

Gymball s nožičkama hrající zlomyslného mimozemšťana. Existenciální rozhovor s bombou. Surfováním po Mléčné dráze. Tento film určitě má co nabídnout. Výchozí nápad o tom, že cesty do vesmíru jednou, tak jako všechno, zevšední, je zajímavý. Problém je, že koukat na letargické a nudící se astronauty-vagabundy, plující vesmírem už 20 let, je občas.. zkrátka.. tak trochu nudné. (16.08.2017)

Nemohu pochopit, proč je tahle Carpentrova sci-fi skoro úplně neznámá. Čirou náhodou jsem ji zahlédla v televizi v odpoledním (!) programu a je to perla. Dark Star je antitezí Star Treku. Není to zrovna pozitivní film - popravdě je dost depresivní. Rozhodně je však legrační - svým tichým způsobem. Otrávení astronauti putují kosmem a rozptylují své nudné dny vyhazováním planet do povětři. Vesmír je pustý a bezútěšný. A dříve než vše krásně špatně skončí - uvidíte myšlenkovou rozcvičku počítače uvnitř atomové hlavice. Počítač začne napřed Deckartem ("Myslím, tedy jsem"), pokračuje v duchu Berkeleyho (popře existenci vnějšího světa) a skončí u Bible ("Budiž světlo"). Pak již jen výbuch a tichá cesta nekonečným vesmírem ke smrti. Nechtěl snad Carpenter natočit Dr. Divnolásku jako sci-fi? Podívejte se prosím příště na tenhle opomíjený film. (10.02.2004)

Carpenter u mě roste s každým viděným filmem a jeho celovečerní prvotina se nedá popsat jinak než jako vesmírný meganářez. S pozdějším vetřelčím scenáristou O'Bannonem si tu s kamennou tváří inteligentně a naprosto vědomě utahují nejen ze žánrových postupů a rekvizit, které v té době už existovaly, ale i z těch, které měli teprve později sami zavést. Humor je to absurdní, ale vůbec ne podbízivě „huličsky lidový“, jak sugeruje popis a některé komentáře. Všeobecný šlendrián na palubě, zlomyslný nafukovací vetřelec (otázka „kdo půjde nakrmit mimozemšťana?“ už má v naší rodině nakročeno k nesmrtelnosti), mražený velitel, zneškodňování inteligentní bomby pomocí fenomenologické rozpravy (při které nechybí obligátní odtikávající displej s velkými červenými číslicemi), fousatá posádka mimovolně kývající hlavou do rytmu při odpočítávání, Carpenterova elektronická hudba versus ústřední countryový(!) motiv, velkolepý divnoláskovsko-vesmírnoodyseovský závěr… Perly a perličky se sypou jedna za druhou, Červený trpaslík se tu evidentně nemálo inspiroval. S ironickým obsahem navíc ještě dokonale ladí na koleně zflikovaná výprava, tlačítkové panely z podsvícených formiček na led, už zmiňovaný míčoidní ufon, modely jen o málo věrohodnější než pověstné automobilové poklice z Plánu 9… Vrtá mi hlavou jediné – jak asi vypadala původní verze před distributorskými dotáčkami a střihovými zásahy, které podle O'Bannonových slov „z nejvelkolepějšího studentského filmu na světě udělaly nejnevelkolepější profesionální film na světě“. (03.08.2017)