A máme, čo sme chceli

Priznávam nie úplne objektívne hodnotenie filmu videného v kine – s davom som sa zasmiala a aj slza mi vyhŕkla. Možno nevznikol film na Oscara, ale mladému režisérovi držím dlho palce, aby sa mu na jeho ceste darilo a teším sa z každého jeho úspechu. Nadchlo ma, koľko pozitívnych posolstiev som dostala – súdržnosť rodiny, porozumenie, odpúšťanie a odpustenie, humor postáv i záverečný povzdych Daniela Varchala: „Konečne máme republiku.“ Dobre pôsobila aj hudba k filmu. Som vďačná, že takéto filmy na našom území vznikajú, snáď prispejú k tomu, že doba neslobody sa už nikdy nevráti. Niektorí stále s láskou a nostalgiou spomínajú na socializmus, asi netrpeli prenasledovaním jeho pajácov. (09.11.2023)

Konečne sa aj na Slovensku začínajú točiť filmy so silnými témami spojenými s minulým režimom. Treba povyťahovať všetkých strašiakov z minulosti a pripomínať "krásy" totalitného režimu dokolečka dokola, kým sa obyvateľom tohto štátu nevráti rozum. Je tu nadhodená téma spolupráce s ŠTB, o vtedajšej dobe síce padne len pár viet, ale zarezonujú. Všetko sa ale sústredí na vzťahy v rodine, no to sa tiež náramne podarilo, nechýbajú vypäté scény, ktoré držia diváka v strehu a ja takéto napäté rodinné drámy obľubujem. Pokiaľ ide o hercov, komplet celé herecké osadenstvo bolo skvelé, proste veľmi vydarený film. Viac takýchto filmov. (04.09.2024)

komedie v popisku je značně zavádějící, protože tohle je regulérní drama jedné rodiny, která se o silvestra dozví, že jeden z nich byl členem StB, což otevře mnohé staré rány a na povrch vyleze nejedno tajemství. A ano, odehrává se to v poslední den před rozdělení federace a občas tu na tohle téma padne nějaká hláška, ale na samotný děj to nemá prakticky vůbec žádný vliv a nehraje to nijak zásadní roli. Tu tady hrají samozřejmě herci a většina z nich si drží svůj solidní standard, ale ani jejich snaha nezmění fakt, že ve výsledku je to vlastně docela ploché a pořádně neví jak poměrně silné téma uchopit aby z toho vzešlo něco víc než jen jednohubka o které za půl roku nebude nikdo vědět...60% (05.09.2024)

Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek  s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% (13.03.2024)

Tak nebylo to úplně špatné, ale uvítala bych, kdyby se to neslo alespoň v nějaké nadsázce, protože takhle to bylo hodně depresivní. Nepatrné úsměvy ve mně občas vyvolával Honza Budař, ale u něj se to dalo čekat. S povděkem kvituji, že Bolek Polívka tu měl tentokrát civilní roli, ve které nijak nepřehrával, no a Eva Holubová je prostě Eva Holubová. Snad by to bylo o level zajímavější, kdyby ty okolnosti kolem spisu stb byly víc kontroverznější, ale co už. (04.09.2024)