Útek z L.A.

Už to nie je taká fajnová vec ako prvý diel. Už len preto, lebo Carpenter a jeho tým sa vôbec nesnažil o posunutie niekam vyššie. Znova mu to nejde vyčítať, lebo to od začiatku filmu bolo jasné. Jediné čo sa zmenilo boli lokácie a nejaké drobné vychytávky ako napríklad plastické monštrá. Ale inak sa jedná o celkom predvídateľnú jazdu z rovnakým morálnym posolstvom ako jednotka. Jediné čo mi na tom prišlo zábavné, bolo sledovať, ako sa snažia spraviť akčné scény pozerateľné, pričom dnes by na to stačilo obyčajné CGI. V tom období a s takým rozpočtom to bol len záprdok, ktorý si pripravil najväčší WTF moment pri zjazdení vlny. Pozerateľné ale absolútne zbytočné. (19.10.2014)

"Myslel jsem, že seš... vyšší." Původní film vzatý přes kopírák s o něco záživnějšími peripetiemi a akčními scénami, ale poslabšími počítačovými triky. Casting se opět pyšní řadou známých tváří a Kurt Russell je stejně těžce cool jako předtím. Jinak Plissken tu vystřídá víc dopravních prostředků než Indiana Jones v POSLEDNÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVĚ, od miniponorky, přes motorku, surf, rogalo až po vrtulník. No a pak tu máme Carpenterovu tradiční společensko-nábožensko-politickou satiru. Suma sumárum, příjemné připomenutí kultovní jedničky. (06.01.2006)

Musím říct, že mě až překvapilo, jak se mi tenhle film líbil, alespoň vzhledem k tomu, jak je obecně hodnocen. Tohle je něco, co mi prostě sedlo. Je to béčkové, je to laciné, ale je to povedené. Jsou zde scény, které jsou naprosto parádní až neskutečné. Ta se surfováním je prostě božská. Skvěle se zde využívají mí oblíbení herci v menších rolích, takže jsem spokojený. (23.03.2015)

Nebolo to najhoršie, ale ta atmosféra jednotky tam už nie je. Kurt Russell je ťažký frajer aj tu čo je fajn a to celý film zachraňuje, ale inak je to ako celok bieda, efekty sú slabé a akcia sklza miestami až do sebaparodie, taktiež aj príbeh je len viac menej kopírka prvého našlapanejšieho dielu, ale aj na tento sa dá kvôli Snakeovi Plisskenovi pozrieť. 60% - 3* (05.02.2017)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)