Klopanie na nebeskú bránu

Nechápu, co se všem na tom filmu tak líbilo. První polovina ještě celkem ujde. Občas se tam něco vtipnýho našlo, ale žádnej zázrak. Myslel jsem pořád, že se to ještě rozjede a bude to nějaká naprostá bomba, když to všichni tak vychvalujou. A ono nic. Druhá polovina už mi připadala jako mix Kobry 11 a nějakejch blitek, co vysílaj v neděli odpoledne na Primě. První půlka za 3 hvězdy, druhá sotva za 1. (28.01.2010)

Velmi příjemné žánrové uchopení a svižně a vtipně napsaný scénář ve Vás dokáže namixovat tu správnou příměs humoru, melancholie a sarkasmu. Fóry jsou dobře vypointované, mají potřebnou šťávu (i množství) a přesto Vás film dokáže pevně provázat s hlavními herci tak, že to s nimi budete prožívat. Občasné sarkastické výstřelky a hyperbolické nadsazení některých částí filmu je pak dobře mířenou střelou do vlastních řad... Výsledkem je příjemná podívaná, která má potenciál pro to být kultovním dílem... (07.09.2006)

Priznávam, že zo začiatku som sa celkom obával, že to ochorenie oboch hrdinov bude na diváka pôsobiť lacno a prvoplánovo. Naštastie sa veci vyvinuli k mojej spokojnosti a bolo mi potešením zhliadnuť tento akčno komický kúsok s hlbšou myšlienkou. Odteraz sa budem snažiť chodiť každý rok k moru, jeden nikdy nevie... (23.09.2009)

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

"Tak my klepeme na nebeskou bránu, chlastáme tequilu, jsme jasný kandidáti na rakev a ty jsi ani jednou nebyl u moře?" Já už jsem tedy u nejednoho moře byl, i teplem nijak neovlivněný Balt jsem měl možnost navštívit, ale teď toho trošku lituju. Kam já chudák pojedu na své poslední pouti? Himaláje to asi nebudou, protože tam poslední dobou nedodávají kyslík, Sýrie asi taky ne, protože mi zdravotně nedělá dobře uřezávání hlavy a do USA nechci, protože tam mám zákaz vstupu. Asi pojedu na Severní pól a budu tam do nekonečna chodit na sever a na jih, ale potřebuju parťáka do nepohody a penězi naditý kufr, aby se mi umíralo tak spokojeně jako Martinovi s Rudym. (11.02.2016)