Klopanie na nebeskú bránu

Skloubení umírání na rakovinu s komedií mi přicházelo tak perverzní, že jsem kolem tohohle filmu chodil v půjčovně dost dlouho bez chuti ho vidět. Teď už vím, že to jde. A jak ! Režisér odhadl přesně míru, v jakém rozsahu použít připomínku nemoci při bláznivé jízdě dvou mladíků "k moři". I když by se mouchy našly, v tomhle případě spíš přidám, než uberu. (23.11.2003)

Priznávam, že zo začiatku som sa celkom obával, že to ochorenie oboch hrdinov bude na diváka pôsobiť lacno a prvoplánovo. Naštastie sa veci vyvinuli k mojej spokojnosti a bolo mi potešením zhliadnuť tento akčno komický kúsok s hlbšou myšlienkou. Odteraz sa budem snažiť chodiť každý rok k moru, jeden nikdy nevie... (23.09.2009)

Na doporučení jsem se na tento film podívala. Byla jsem překvapená, celkem se mi snímek líbil. Sice ne až tak moc, aby to bylo na plný počet. U mě, kamenem úrazu bylo přehnané napodobování Tarantina, místy mi to lezlo krkem a chvilkami mi snímek připomínal Pulp Fiction. Jinak jsem si všimla, že Klepání na nebeskou bránu má zde pomyslnou nálepku nejlepšího německého filmu. Já osobně německou kinematografii zavrhla už dávno a proto je pro mě překvapením že němci točit filmy umí nebo spíše uměli, tenhle film je toho zdařilým příkladem. (29.01.2010)

Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... (20.01.2009)

Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2009)