Klopanie na nebeskú bránu

V druhé polovině 90. let se německý film na krátkou chvíli razantně probral k životu Tykwerovou Lolou a Jahnovým Klepáním na nebeskou bránu. Klepání je sympatickým, dojemným a úsměvným počinem evropského fanouška amerických filmů, zejména tarantinovek a právě láskyplnost, naivita a lehkonohost jeho filmu, do kterého nenásilně smíchal od všeho trochu, vás okouzlí. Spolu s velmi šťastně vybranými hlavními představiteli. (01.03.2008)

V žebříčku německé kinematografie je tento snímek u mě na prvním místě. Skloubení rakoviny s komedií se mi nejdříve zdálo nemožné nebo alespoň hodně divné, ale po shlédnutí musím říct, že to jde a sakra dobře, jen se musí dobře odhadnout kdy už je to moc. Kdo ještě neviděl tak by měl rychle napravit. (02.12.2007)

Někdo říká že německý film nestojí za nic?Tak to ať se podívá na "Klepání na nebeskou bránu"!!Příběh dvou týpků prchajících před nevyléčitelnou nemocí k moři v ukradeném kabrioletu a s milionem marek v kufru ho určitě dostane.Tak jako mě.Tarantinovské situace,humor,akce, a hlavně pocit,že čas tlačí a života zbývá tak málo,tvoří výjimečnou kombinaci. (28.01.2003)

„Vy my dáte peniaze a ja vám darujem život...“Jeden z divácky najúspešnejších nemeckých filmov stavil na humor a aj keď situácia hlavných hrdinov si žmýkanie sĺz doslova pýta, film medzi nimi dokonale prekľučkoval. Tak vznikol „smutne-veselý“ film, pri ktorom asi slzu nevytlačíte, ale dobrú náladu vytvorí spoľahlivo. Humor nemá tú silu, aby vás zhodil zo sedačky, ale pár scén pobaví. Záverečná scéna pri mori a pieseň „Knockin on heaven´s door“ , to nejako spečatili na konečné slabšie štyri. 70%. (02.02.2012)

Oficiální text distributora: „Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři.“ Tak na základě takového popisu bych tento film obešla širokým obloukem… Naštěstí jsem měla i jiné reference, takže jsem se s těmi dvěma týpky dobře pobavila. Road movie, lehce připomínající Thelmu a Louisu, a to hlavně neodbytným pocitem, který jsem měla celý film, že to s klukama prostě nemůže dobře dopadnout. Přesto to nebylo v žádném směru přehnané, lehce dojemné, místy dost vtipné… a vůbec, jedu k moři… (24.05.2010)