Hmla

Carpenterovská atmosféra je v niektorých momentoch vskutku impozantná, čomu napomáha aj excelentný soundtrack, no i tak sa neubránim faktu, že táto snímka je oveľa menej pôsobivá ako najslávnejšie Carpenterove kúsky Vec a Halloween. Scenár je skôr slabší, snímka sa napriek striedmej minutáži neubráni nudnejším pasážam a herecké výkony sú pre mňa sklamaním, hlavne v prípade absolútne nevýraznej Jamie Lee Curtis, i keď v tejto snímke rozhodne nedostala toľko priestoru ako v spomínanom Halloweene. Takže i keď sa podľa môjho názoru rozhodne nejedná o žánrový klenot, snímka za pozretie určite stojí. (28.11.2007)

Na tomto filme ma najviac zaujalo to, že sa neskutočne podobá na Halloween. Celá štruktúra filmu je veľmi podobná tej halloweenskej. Po nervydrásajúcom úvode nastáva útlm, rozpracúvajú sa charaketery (no to som prehnal :)), nastupuje pomalá atmosféra, aby film nakonci dostal silné tempo, vrátane depresívnejšieho konca. K tomu môžeme počuť hudbu Johna Carpentera, ktorá sa opäť až príliš podobá Halloweenskej. Hlavný motív - rytmický tichý podklad, dlhé hlboké tóny a chytľavá melódia dookola sa opakujúca na syntetizátore. Ostatné témy sú tiež podobné OSTu k Halloweenu. Rovnako aj využitie "inej hudby" - v Halloweene to bol nejaký rock'n'roll tu je to jazz/swing. Aby som to ujasnil - toto nie sú zápory, ani klady - to sú len fakty, ktoré som si všimol. Atmosféra je dobrá, hudba skvelá (i keď nie dosť využitá), námet jednoduchý, herci zaujímaví (hlavne Jamie Lee a jej matka Janet Leigh). Akurát mi tu vadilo, že film sa fakt stáva občas nudným - stredná časť filmu. No a potom spomínaná jazz/swing-ová hudba, ktorá narúšala svojou pozitívnosťou temnú atmosféru filmu. Fog je príjemný horor, ktorý dá hororovému fanúšikovi všetko, čo si dokáže predstaviť pod názvom "Hmla" - akurát škoda, že sa námorníci neukázali vo svetle :(. Som spokojný. (07.04.2006)

Carpenter umí ty mrazivou atmosféru navodit vážně skvěle. Už po té první cca dvacetiminutovce jsem měl pomalu husí kůži. Škoda, že potom atmosféra tak na půlhodinky pomine a přijde pasáž plná povídání, která už přece jenom tak záživná není. Potom ale přijde opět večer a atmosféra by se dala opět krájet, i když konec samotnej už přece jenom trochu hapruje. Herci dobří, hudba skvělá a Carpenter to má celý pod palcem. 80% (11.10.2009)

Samozřejmě efekty použité v tomhle filmu už značně zestárly a námět je vyloženě omšelý, jako by odněkud z 20. let minulého století, ale Carpenter je mistr béčkových hororů a dokáže z mála vytěžit maximum. Atmosféra filmu nechybí a lekaček i scén vyvolávajících napětí je víc než u současných hororů nabitých digitálními triky a disponujících slušným rozpočtem. Slušně odvedená práce, celkový dojem: 60 %. (07.05.2009)

V mlze husté tak, že by se dala krájet, se procházely potemnělé postavy. A protože to natočil John Capenter ještě v době, kdy mu to doopravdy šlo, dalo se na to i dívat Podobně jako většinu svých filmů, postavil Carpenter na atmosféře i Mlhu. Jednoduchá zápletka (skvělé uvedení do děje pomocí starého námořníka) je odvyprávěna za necelých devadesát minut a nechybí jí nic, co má správný horor ze staré dobré „B“ školy mít. Nulová psychologie postav je vynahrazena jejich různorodostí a taky tím, že si nemůžeme být jistí, kdo bude další a kolik jich vlastně ještě přijde. Jistě, u některých to přežití lze v rámci jistých diváckých sympatií odhadnout a někde dozajista leproidní námořníci ve svém výběru zklamou, protože v takovém kvantu postav by někteří umírali rozhodně zaslouženěji. Avšak při pohledu na valící se mlhu, v níž pomalu kráčejí postavy s hákem v ruce, zapomenete i na to, že máte udržovat základní tělesné potřeby pro pokračování života jako je tlukot srdce či dýchání. A proto, že jsem se u filmu cítil tak „příjemně“ přece jenom tu pátou (i když pravda, nezaslouženou) hvězdičku přihodím. (30.09.2005)