Pekné dediny pekne horia

Film o nesmyslnosti války, zvláště občanské. Tunel, se slávou vybudovaný v dobách socialismu, se stává posledním útočištěm skupiny srbských vojáků. Mezi těmi, kteří se venku těší na jejich smrt je i nejlepší kamarád jednoho ze Srbů z dětství. A všude kolem hoří vesnice a nikdo nezná ani jejich jména. (13.05.2017)

Jeden z mnoha filmů o jugoslávském konfliktu osvětlující podobně jako jemu podobné složitost vztahů bývalých přátel rázem se nenávidějících a zabíjejících, ale obohacující pohled na nesmyslnost těchto válek o úvahy o také pozitivní roli silné ruky, která sice omezuje svobodu, ale dokáže udržet na uzdě vášně směřující ke krveprolití. Někdo potřebuje Tita, někdo jiný se bez něj obejde. (27.09.2013)

Natočeno ještě za války? Kurvafix! To je teda sůl do rány. Celkově to byl hodně smutný (až občas komediální) pohled do Jugoslávie, která se ze dne na den stala dějištěm příšerností, které pro "hrdiny" filmu vyvrcholily v onom tunelu, kde si snad i ten největší tupec musí uvědomit absurditu celého konfliktu. Nepříjemně příjemný zážitek. 90% (07.06.2017)

Výborný film z bývalej Juhoslávie, ktorý naozaj reálne, i keď s prvkami humoru, podáva obraz o občianskej vojne už od jej prvých dní. Kamaráti z detstva Srb a moslim už ako dospelý popíjajú rakiju a v novinách sa objavujú prvé zmienky o začínajúcej vojne. Vojna ich osudy rozdelí, každého na inú stranu a stretnú sa až v samom závere. Takmer celý film sa odohráva v tunely, do ktorého sú Srbi zahnaní skupinou moslimských vojakov. Humor mi vážne sadol, zvlášť v srbštine, to znie skvele a príležitostí na srandu tu je teda dosť. Humor ich neopúšťa ani po niekoľkých dňoch bez jedla a vody a dokážu si uťahovať aj na tému pitia vlastného moču. Film má rozhodne svoje kvality a najviac asi treba vyzdvihnúť skvelý pomer dávkovania drámy a humoru, čo by sa v rukách menej skúseného režiséra mohlo rýchlo skončiť trápnym divadlom. Srbská kinematografia ma už po niekoľký krát presvedčila, že čas strávený pri ich filmoch, nikdy nepokladám za stratený.... Od dnes si pri starej dobrej piesni "No milk today" vždy spomeniem na tento film. 90%. (16.11.2011)

Pojem balkánský cirkus u nás dostal do širšího povědomí především Kusturica a v jeho podání s ním nemám problém. V některých případech mi sedl skvěle, jak o tom svědčí pět hvězdiček a nadšený komentář Černé kočky, bílého kocoura. Jeho rytmy balkánské dechovky ve mě vyvolávají pozitivní asociace. Pod taktovkou Srdjana Dragojeviče se tenhle pozoruhodný fenomén vydal směrem, který ve mě - zdvořile řečeno - vyvolává rozpaky. Ne, že bych se v Dragojevičově rozmáchlosti a nepřetržitém střídání časových rovin ztratil, ale obojí mě unavovalo. Výrazná teatrálnost mě spíš dráždila, než aby lákala a bavila. Podivné, místy až křečovité spojení humoru a hrůz válečných zvěrstev mi nesedlo. Podle mého soudu schází Dragojevičovi cit pro správné dávkování ingrediencí, takže výsledkem je přepálený guláš. V jeho filmu najdete snad všechny myslitelné motivy a žánrová klišé válečných filmů, ale je to roztříštěné a navíc mám pocit oslavy fanfarónství a přepjaté pózy balkánských válečníků, které mnohem lépe ve svém grafickém románu Šíbr zpracoval Joe Sacco. Tam, kde jiní vidí jedno z nejlepších filmových zpracování balkánských válek, já spatřuji opak. Intimnější a sevřenější výpovědi typu Země nikoho mě oslovují nepoměrně víc. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2019)