Hlídka v Ardenách

Na film jsem se sice začal dívat až někdy kolem druhé hodiny ráno. Ovšem "domácí atmosféra", kdy je všude tma, noc v plném proudu, vítr bouchá do oken, mne neskutečně dodalo touhu, adrenalin a napětí. Do filmu jsem se vžil až neuvěřitelným způsobem, v podstatě jsem i ten pro někoho nudný začátek prožíval s našimi hrdiny. V době, kdy byl některý z vojáků na stráži jsem si připadal jako bych tam byl. Koukal sem, kde se co mihne a zároveň se mi chtělo trochu spát, přesto sem nezamhouřil oko. Teď stranou mé pocity a trochu objektivity. Kdybych se na film měl podívat třeba po obědě v teplíčku na gauči, tak bych to asi určitě tak neprožíval. Není to prostě typický válečný film, kde lítají tisíce kulek, litry krve, končetiny a lidská těla padají k zemi. Ovšem stejně si myslím, že snímek má své kvality.Mohlo to dopadnou lépe, ale i hůř. Ode mě 4* a určitě toho nelituji. (10.01.2012)

Prosinec roku 1944. Ztracená hlídka v Ardenách má obsadit důležitý strategický dům, který není obsazen nepřítelem. Jedné noci je však nepřítel blízko, velmi blízko, jsou slyšet německé hlasy. A začne ... největší ... koulovačka v dějinách válečných filmů (ne, nejedná se vtip). Celý tento film si dokáže udržet zajímavou atmosféru, ale nemůže se to obejít bez stupidních zimních radovánek. Vtipně, až uboze pojatý válečný film, ovšem se zajímavým nábojem. (07.02.2009)

,,Voni nás koulujou... co když válka skončila a nám to neřekli?! '' . Hlídka v Ardenách je parádní válečně - psychologický film. Jsem si jist, že v reálu by klíčové momenty mohly proběhnout mnohem méně komplikovaně, ale což. Film má perfektní spád a z kraje i lehce strašidelnou atmosféru. Herci jsou naprosto uvěřitelní a všichni sympaťáci (jak by ne, je to tam samá hvězda). Neměl jsem problém uvěřit, že se jedná o četu mladejch americkejch kluků, kteří odjeli za oceán kopat Nácky do prdele - akorát, že se jim při tom kopání původní četa neustále zmenšuje o další a další padlé... V Ardenách se v roce 1944 dělo lecos, věřil bych, že kniha mohla mít reálný základ. Ne každej Němec byl fašista a ne každej měl chuť padnout, když už to s tou tisíciletou Třetí říší bylo už po 5 letech válčení řádně nahnuté... Lehce mi nesedl hudební doprovod, ten rok 1992 se na tom docela podepsal nepříjemnými syntetyzátory v té době sice moderními, ale pro mne stále neskutečně umělými a špatně poslouchatelnými. Také mne zaujalo, že nikdo z patroly neměl u sebe sapík Thompson. Každý měl jen karabinu M1 (i poddůstojník). No a v závěru sice krátký ale přesto jasný záběr na postupující německou techniku opět ukázal na americké M3A v německé kamufláži... Ať tak či tak, tohle jsou 4 solidní vánoční kolečka německého salámu. * * * * (28.11.2013)

,,NO A TEĎ NÁS PŘESUNULI NA SEVER DO ARDENSKÉHO LESA, ABYCHOM TADY POČKALI NA POSILY A NABRALI SÍLY. MĚLA TO BÝT TA ČÁST FRONTY, KDE SE NIKDY NIC NEDĚJE....“ /// Je polovina prosince 1944 a tahle parta kolem Ethana Hawkea brzo prožije nezapomenutelnej vánoční příběh, ve kterým nebude hrát hlavní roli Santa. Čeká je ,,podivnej“ druh války a mě zase zvláštní válečnej film. Spíš příběh, ze kterýho víc než protiválečnej apel ční onen finální pocit nesmyslnosti a kterej dokáže pohnout emocema na maximum. Ale celý je to takový …nevím jak to říct – obyčejný? Jeden silnej okamžik, a co dál? (Když nevíš, tak se zeptej na severu!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal William Wharton v roce 2004 číst nebudu. 2.) Páč tvrdím, že vojáci by se měli koulovat a ne po sobě nesmyslně střílet. 3.) Thx za titule ,,goofey“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (23.09.2012)

Film dostal prilis vysoke hodnotenie pre mna a ja si myslim, ze film vo vsetkych ohladoch neni taky kvalitny, aby ma okuzlil. Pocas celeho filmu sa toho moc nic nedialo a na akciu mozete rovno zabudnut. Zdlhavy priebeh filmu mi dost prekazal a rozvazovanie vztahov medzi vojakmi ma dost nudili, lebo to nikam neviedlo. Trapna gulovacka medzi amikmi a nemcami bola troska od veci, asi film chceli spestrit komedialnym vplyvom, ktory bol podla mna uplne zbytocny. (22.12.2011)