Super Mario Bros.

ak sa natoci film podla videohry pre deti, sotva sa da ocakavat ze bude urceny dospelemu publiku. Super Mario Bros nie je vynimka. a svoju ulohu splnil uspokojivo. ako desatrocne decko som bol nadseny, akurat odstupom casu si spominam aka to bola hovadina. skoda, ze uz nemam tu videokazetu, aby som si "osviezil" spomienky. a vlastne je to asi len dobre. (18.02.2008)

První západní videoherní adaptace historie a rovnou šílenost inspirovaná “realistickými” obaly z doby, kdy videohry byly v plenkách, která “paradoxně” propadla okamžitě. Ale svým způsobem je to skutečně vtipné a ne křečovitě. Jen škoda toho, že si byli tak ololol jistí úspěchem a skočí na režii sequelu, což z toho samo o sobě křičí. (19.11.2021)

Mohlo to být i horší. Mnohem. Ale také to mohlo být diametrálně lepší. Vždyť přece Mario je tak nosná frančíza, že z tohohle filmu mohla být opravdová bomba. Výsledek je ale nanicovatý paskvil, který má s hrou společného opravdu málo. Dobře to ale uteklo, takže s hodnocením to je tak na půl cesty. Škoda nevyužitého potenciálu. 50% (12.10.2016)

"JESTLI SE JÍ JEN DOTKNETE, ZABIJU VÁS." - "MůŽEM SE SEJÍT NA PLÁCKU ZA ŠKOLOU." Předně - narozdíl od mnoha jiných proti filmování her nic nemám, většinu filmových adaptací her jsem si více či méně užil (dodnes s nostalgickou slzou v oku vzpomínám na první MORTAL KOMBAT nebo STREET FIGHTERA s van Dammem. SUPER MARIO BROS., první film podle hry a hned propadák jako prase, má všechno, co má správný film mít - dinosaury, princeznu, plamenomety, futuristická policejní auta (a jednu ucházející honičku s nimi)... - ale od zábavné rodinné koniny ho dělí obrovský, nesežvýkatelný kopec nudy, plynoucí z podivně temné atmosféry, otravných postav a nesouvislého, hodně, ale opravdu hodně ujetého příběhu. (01.11.2008)

V zásadě nesledovatelná zvrácenost, která by možná byla zábavná kdyby byla kratší a méně zběsilá, ale na 104 minutovém rozsahu - a pocitově má tak trojnásobek, je doslova ubíjející. Přitom děj není výrazně mimóznější než kupříkladu Krotitelé duchů. Jenže zatímco Ivan Reitman věděl kdy zvolnit oduševnělou scénou a kdy vsadit na vypointované hlášky, takže si publikum pečlivě připravil na nálož šíleností, tak zdejší režisérská dvojice akorát vrství jednu úchylárnu na druhou. Ve výsledku nefunguje vůbec nic. Bob Hoskins se snaží, a je jediná pozitivní věc v celém tomhle mišmaši. Zbytek nestojí za pozornost. (17.04.2023)