Box

Kelly se přestal opájet vlastní pochybnou genialitou a vrátil se zpět na zem, aby naservíroval velmi protřelý a vychytralý žánrový hybrid, který táhne atmosférou pobledlých sedmdesátek, morálními dilematy a démonickým Frankem Langellou. Netrápí dlouhým vysvětlováním, jen dává vzpomenout na Kubricka a přímo míří na bránu. Výborný závěr. (22.12.2009)

Richard Kelly asi nikdy nenatočí normální film, ve kterém by nebyla ani jedna podivnost a celé to dávalo smysl. A přitom to tady to ze začátku vypadalo docela nadějně a první cca polovina filmu má fakt výbornou atmosféru. Stejně tak se mi líbila i kamera a vlastně celý ten 70´s look. Pak se to ale celý zvrhne do těch Kellyovských podivností, nastoupí několik wtf scén a rozpadá se to tak Kellymu pod rukama. Nakonec to sice dává i jakž takž smysl, tedy aspoň větší než Southland Tales (kterému jsem svýmu času dal vysoké hodnocení, ale podruhé už bych to asi nedal). Kdyby to ovšem bral Kelly pouze při té linii zmáčnout či nezmáčknout a nebral to až do takových konců, tak by to bylo určitě mnohem lepší. Nicméně to uteklo naštěstí docela rychle a herci byli fajn, takže se projednou ta Kellyho podivnost přežít dá. (31.01.2010)

Nepřišlo mi, že by si ten film zasloužil tak nízký hodnocení. Sice to bylo jiný, divný, a ten příběh moc smysl nedával. Ale ta atmosféra, ta muzika, ten Frank Langella...to je přesně to, co jsem si z toho filmu dokázal odnýst. Prostě mě to překvapilo. Už jenom proto, že zkoušej mysteriózní příběh trošku jinou formou. Žádný UFO, žádný nevysvětlitelný záhady. Prostě něco naprosto nového. Každopádně tak nedotaženýho, že možná proto má tak nízké hodnocení. Mně se to líbilo, co si řikaj ostatní je mi jedno. Ať si kecaj, co se jim zlíbí. Na čsfd už dávno viditelně špatný film neznamená skutečně špatný film. Na to jsem si už dávno zvyknul. (27.02.2010)

Bacha tenhle komentář bude trochu spoileroidní :) Zase je to podivné, ale velmi hezky retro stylizované a porce onanie a přemrštěnosti se oproti Southland Tales snížila tak na 20%. Na stupnici divnosti si toto může podat ruku třeba s tím Donnie Darkem. Teď už ale k filmu. Líbilo se mi tam to morální dilema a i některé další motivy "testování" (asi) mimozemskou rasou (zvanou zaměstnavatelé) za tiché podpory NSA. A také se mi líbilo to samotné zakončení, které sedí jako prdel na nočník. Tudíž je alespoň ta hlavní, thrillerovitá, část filmu uspokojive zodpovězena. Ten zbytek mi trošku připoměl příběh Half Life 2 s rasou Combine, která jedná pomocí zástupců zde na zemi. Co se hereckejch výkonů týče tak James Marsden velmi dobrý, Frank Langella perfektní a Cameron Diaz mi tam moc neseděla. 70% (10.04.2010)

Push it and perish! Mohla to být malá chytrá alegorie o tom, že ať už se člověk hne kamkoliv, pořád se nachází uvnitř schránky – zavřený mezi čtyřmi zdmi v práci, doma nebo ve svém vlastním těle. Schránka obalující menší schránku a ta ještě menší, jako nikdy nekončící koloběh. Jenže to by za kamerou nesměl sedět Richard Kelly, který nám takhle předhazuje „jen“ slohové cvičení na téma vina a trest obalené ve vědecko-fantastické strouhance a lehce osmahnuté na vlně sedmdesátých let. Osobně pořád nevím, kam bych měl The Box zařadit a jaký postoj zaujmout, protože nad ním nelze jen tak mávnout rukou. Na to se až příliš rychle zadře pod kůži a jeho základní myšlenka nedá divákovi tak lehce spát. Na jedné straně volám:„Kelly přestaň už hulit to, co hulíš!“ Protože jediným řešením je oproštění se od megalomanských a šíleně Lynchovských kreací (dají-li se za ně vůbec považovat). The Box je filmem, u kterého je divák po sedmdesát minut inside the box a se zaujetím sleduje mrazivý příběh o následcích vlastního rozhodnutí, aby byl pak v poslední půlhodině totálně outside the box. Richard Kelly si zřejmě řekl, že by si rád zopakoval podobně laděný závěrečný twist z Donnieho Darka, jenže k tomuhle komorněji pojatému snímku se to zkrátka nehodí. Během vyprávění dokáže strhnout vizuálně zajímavou atmosférou koketující s Kubrickovým Osvícením hudebně doplněnou o rify z Hitchcockova Psycha, ale postupné vršení otázek, na něž se nedozvíme odpověď je ve výsledku značně otravné. Takhle se Kellymu daří překročit stín pouze Akt X, Krajních mezí či Věřte-nevěřte! Samotná střihová skladba je místy opravdu hodně zvláštní, skoro až mimo mísu. Výsledný produkt pak už jen připomíná invazi lupičů těl - prázdnou bublinou, která ke konci praskne a mátoživě se plahočí vstříc divákovi. PS: S odstupem času je mi stále víc líto, že Kelly nevyužil potenciál dané látky. Už jenom ukázka toho, jak se páry rozhodují společně a v konečné fázi je to zde vždy žena, která je původcem činu (Dux femina facti) majíc osud neznámého člověka ve svých rukách. Čímž se dostáváme k otázce: Do jaké míry ho má člověk ve svých vlastních? Opravdová škoda, že se tahle zprvu se rozvíjející studie o nutnosti naučit se žít s vlastními rozhodnutími zvrtává do sci-fi mišmaše s nejasným zato přímočarým koncem doslova utopeném ve vektorovém slizu podivných CGI efektů. 6/10 (19.12.2009)