Box

Southland Tales reloaded. Box je možná sevřenější, ale podobně nabubřelý projekt, jenž je svým hromaděním motivů, linek, mystických momentů a tajemných detailů místy ABSOLUTNĚ K SMÍCHU (Santa na silnici, knihovna). Kelly se pokouší vytvářet komplexní vize, a to bez limitů a žánrových ohraničení, za to si zaslouží respekt. Náruživě klame tělem a všechny scenáristické kotouly si trochu vyčůraně obhajuje předem (brakové sci-fi povídky dovolují vše), ale nic to nemění na tom, že při jeho neznalosti míry film ve výsledku moc nefunguje a znovu odhaluje spíš úskalí postmoderních přepálených vizí, než aby ukazoval jejich výhody a sílu. Kdekdo asi bude hledat důvody k obecnému nepochopení ve vyjebávání s očekáváními - ale Box by byla na odpis i bez toho brutálního odklonu od semdesátkového psychologického retra (s chutným rozjezdem a fantastickou atmosférou) k moralizujícímu upgradeu jednoho dílu Krajních mezí. (02.01.2010)

"Zaplavila mne velká vlna lásky vůči vám, protože jsem věděla, že už nikdy nebudu sebe litovat." Až k takto dementnímu poznání dospěla Norma, když se špatně rozhodla, zda zmáčknout či nezmáčknout tlačítko. To je to, oč tu běží a nic jiného ve hře není. Jenže já jsem na světě již příliš dlouho na to, abych nevěděl, že výměnou za jeden fyzicky nepříliš náročný pohyb po mně nikdo nebude jen tak házet milionem dolarů. Přesto jsem po celkem svižném úvodu očekával sympaticky zamotanou podívanou, při které se trošku pobavím a místo toho jsem musel sledovat nudu, kterak se unaveně plíží k očekávanému závěru. (26.04.2016)

Dvakrát som sa musel pozrieť na to, kedy vlastne bol film vyrobený. Tak dokonale nasnímaná doba rokov sedemdesiatych, až som takmer uveril tomu, že sa film natočil v roku 1976 ...) Výborná atmosféra so zaujímavou zápletkou a psychologickým záverom. Aj napriek celkovo nízkemu hodnoteniu na CSFD film hodnotím štyrmi hviezdičkami a radím ho po bok thrilleru Dotyk Medúzy ... (06.04.2010)

The Box měl našlápnuto k zajímavému filmovému kousku a většinu času jím také je. Tvrdou ránu do hlavy však Kelly v závěru uštědřuje svým divákům takovým způsobem, že mu to nelze odpustit. Kdyby se tolik neukájel vlastními tvůrčími nápady, které vedou k překombinovanosti celého děje, mohl být jeho snímek příjemným mysteriózním dílem, takhle žel zůstal jen na půli cesty. (16.02.2010)

Push it and perish! Mohla to být malá chytrá alegorie o tom, že ať už se člověk hne kamkoliv, pořád se nachází uvnitř schránky – zavřený mezi čtyřmi zdmi v práci, doma nebo ve svém vlastním těle. Schránka obalující menší schránku a ta ještě menší, jako nikdy nekončící koloběh. Jenže to by za kamerou nesměl sedět Richard Kelly, který nám takhle předhazuje „jen“ slohové cvičení na téma vina a trest obalené ve vědecko-fantastické strouhance a lehce osmahnuté na vlně sedmdesátých let. Osobně pořád nevím, kam bych měl The Box zařadit a jaký postoj zaujmout, protože nad ním nelze jen tak mávnout rukou. Na to se až příliš rychle zadře pod kůži a jeho základní myšlenka nedá divákovi tak lehce spát. Na jedné straně volám:„Kelly přestaň už hulit to, co hulíš!“ Protože jediným řešením je oproštění se od megalomanských a šíleně Lynchovských kreací (dají-li se za ně vůbec považovat). The Box je filmem, u kterého je divák po sedmdesát minut inside the box a se zaujetím sleduje mrazivý příběh o následcích vlastního rozhodnutí, aby byl pak v poslední půlhodině totálně outside the box. Richard Kelly si zřejmě řekl, že by si rád zopakoval podobně laděný závěrečný twist z Donnieho Darka, jenže k tomuhle komorněji pojatému snímku se to zkrátka nehodí. Během vyprávění dokáže strhnout vizuálně zajímavou atmosférou koketující s Kubrickovým Osvícením hudebně doplněnou o rify z Hitchcockova Psycha, ale postupné vršení otázek, na něž se nedozvíme odpověď je ve výsledku značně otravné. Takhle se Kellymu daří překročit stín pouze Akt X, Krajních mezí či Věřte-nevěřte! Samotná střihová skladba je místy opravdu hodně zvláštní, skoro až mimo mísu. Výsledný produkt pak už jen připomíná invazi lupičů těl - prázdnou bublinou, která ke konci praskne a mátoživě se plahočí vstříc divákovi. PS: S odstupem času je mi stále víc líto, že Kelly nevyužil potenciál dané látky. Už jenom ukázka toho, jak se páry rozhodují společně a v konečné fázi je to zde vždy žena, která je původcem činu (Dux femina facti) majíc osud neznámého člověka ve svých rukách. Čímž se dostáváme k otázce: Do jaké míry ho má člověk ve svých vlastních? Opravdová škoda, že se tahle zprvu se rozvíjející studie o nutnosti naučit se žít s vlastními rozhodnutími zvrtává do sci-fi mišmaše s nejasným zato přímočarým koncem doslova utopeném ve vektorovém slizu podivných CGI efektů. 6/10 (19.12.2009)