Oni žijú!

V hávu pokleslého béčkového akčního filmu je zde podaná alegorie a kritika nynějšího systému, za kterou by se nemusel stydět žádný levičák, zvláště, když "spasitelem" je zde hrdina dělnické třídy. Elity zrazující za procenta zisku celou společnost, zde stávají se vskutku ne-lidskými. Ale vidím-li v dopravních prostředcích a restauracích zvláště omladinu, ana zírá upřeně do zářících placek, řekl bych, že varování zůstalo oslyšeno. (24.02.2019)

Podaktoré pasáže sú fantastické a prevteľujú ľudské stereotypy do patovej podoby. To, akým spôsobom participujeme v konzumnom svete, čo je to, čo nás vedie za nos a kto sú tí, ktorí nás vedú za nos prostredníctvom týchto statkov? Funkcia okuliarov je v tomto práve tou najnosnejšou metaforou. Bohužiaľ, aj napriek Carpenterovmu vycibrenému zmyslu pre obraz i zvuk (odzbrojujúci soundtrack plávajúci na voľnej nohe dystopickým šialenstvom rádovo usporiadaných ulíc) je obsah miestami príšerne vágny a neumocňuje ho (ba priam naopak) hlavný predstaviteľ. They Live je viac socio-štúdiou a väčšieho uplatnenia by mohol nabrať v dokumentárnom spektre. Na takýto námet, akým film je v tejto podobe, lepšieho ako Gilliama nenájdete. (23.01.2017)

Orwellovský svet v sci-fi spracovaní, ktoré má prvky amatérstva. Ťažko hodnotiť v tomto ohľade, nakoľko neviem, či je silnejšia myšlienka alebo ju pohlcuje to spracovanie. Kto vie, či Carpenter vôbec chcel ísť týmto smerom, či chcel poukázať na prichádzajúci orwellovský systém a bol by som zvedavý, čo by povedal na dnešnú dobu aj v súvislosti s týmto filmom. Pretože veľdielo 1984 dostáva v 21. storočí priestor, no už nielen v knihe. Len to neriadia mimozemšťania. (08.03.2021)

Carpenter měl slabou chvilku (trvající už od VĚCI) a výjimečně nenatočil žádnou klasiku, ale jen slušné béčko a to přesto, že tu použil mnohé svoje oblíbené motivy a prvky - společenskou satiru (ÚTĚK Z NEW YORKU, ÚTĚK Z L.A.), invazi mimozemšťanů maskovaných jako lidé (VĚC, VESNICE PROKLETÝCH) či westernové ladění (hrdinovy zbraně a silácké hlášky). Prvních dvacet minut úspěšně buduje sugestivní apokalyptickou atmosféru (i když to partyzánské televizní vysílání si mohl odpustit) a to že hrdiny filmu jsou lidé z ulice a na ulicích se film také odehrává je příjemně osvěžující. Film nikam nespěchá a nic moc se v něm neděje, pročež mě už dříve příliš nezaujal. Po oněch dvaceti minutách se ale Nada poprvé podívá na svět přes brýle - a začíná sranda. Ta scéna je fakt skvělá a spolu se zbytkem filmu funguje jako pohodové, místy úsměvné (nekonečně dlouhá, zcela samoúčelná rvačka) akční béčko. Aby to bylo něčím víc nebo aby se dala brát vážně přítomná sociální kritika, nesměl by být ale scénář tak přímočarý a komiksově nadsazený (a rozhodně by tam nesměly zaznít hlášky jako "PŘIŠEL JSEM SI SEM ZAŽVEJKAT A NAKOPAT VÁM PRDEL. A DOŠLA MI ŽVÝKAČKA."). Nada a s ním i divák vůbec nepochybuje o tom, že co vidí přes brýle je skutečné a jeho kámoše s rodinou ani na chvíli nenapadne vrátit se kvůli ní zpátky k nevědomému životu, ačkoliv mimozemšťané vlastně nikoho bezprostředně neohrožují. Jinak Roddy Piper (HELL COMES TO FROGTOWN) ustál hlavní roli na wrestlera překvapivě dobře a připsal si tímto svůj nejlepší film, "sympatický drsný černoch" Keith David (který si zahrál už ve VĚCI) byl sázkou na jistotu a Meg Foster tradičně podala ten nejsvětlejší modrooký herecký výkon na světě. (26.11.2006)

Haluzorní béčko, s několika památnými scénami aneb když se dělá agitka na konzumní společnost, nemusí to nutně dopadnout nejlépe a bum! Je z toho akorát další konzumní béčkový horor. Což ale nic neubírá na komičnosti téměř každé scény, kterou Carpenter ve filmu nechal, z nichž vyvstanou na mysl zejména memetické Bubble Gum a Fist Fight scény, mým favoritem ale stále zůstává ninja vrtulník, který není slyšet, dokud se na něj kamera nepodívá. Dodávám, že film má rozumnou délku, končí tak akorát včas a ještě takovou hezkou tečkou, že hrůzu si z tohohle filmu odnesou pouze malé děti, případně lidé, co v průběhu filmu pokládají v Minecraftu TNTčka po stovkách (jako tomu bylo v mém případě). (01.12.2011)