Krev a zlato

Jakýsi hybrid válečného dramatu, akce a westernu, ovšem ne klasického, nýbrž spaghetti. Ten připomněla nejen hudba, ale především závěrečný osud řady postav. Jenže tvůrci asi nevěděli, co točí, a tak vytvořili guláš. Nejvíce mi vadilo hovadské chování postav, kdy Elsa by musela být normálně několikrát mrtvá stejně jako Heinrich. Ten měl sice medaili za boj zblízka, v souboji s protivníkem ovšem totálně selhával. Se Sisu bych nesrovnával vůbec, páč tam filmaři jasně věděli, co točí. Škoda, že šikovní Češi nezafušovali pořádně i do scénáře...p.s. vzpomínka na Dobyvatele ztracené archy se v jistý moment vynořila okamžitě... (31.05.2023)

Obvykle se snažím filmy hodnotit jednotlivě. Vzhledem k tomu, že se mě nyní sešlo SISU a KREV A ZLATO prakticky pohromadě, tak jsem si chtěl udělat porovnání. První jsem si dal Krev a Zlato a docela jsem byl překvapený, že to není úplný paskvil a jako výchozí audio jsem zvolil říšské audio. Děj je docela prostý a herci se snaží, ale je působí to jako taková natáhnutá epizoda obšlehnutá / inspirovaná Hanebnými Pancharty. Nemůžu se, ale zbavit dojmu, že toto si vícekrát nepustím. (02.06.2023)

Likvidace nácků je poslední dobou v kurzu a tak po Britech a Finech přichází s další várkou rovnou Skopčáci. Rozhodně se ale nejedná o takový grindhouse, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vizuálně je to sice povedené a samotná akce fajnově béčkově odsýpá, takže je trošku škoda, že jí zase tolik moc není. No a prostor mezi ní je vyplněn spoustou dialogů, kde si na rovinu přiznejme, že se o žádné skvosty nejedná. Ale nejvíc mě zamrzelo trestuhodné nevyužití stylové sajdkáry s lidskou lebkou na řídítkách. Každopádně plusem je i westernový hudební podkres, spolu s německými rádiovými retro hitovkami při akčních scénách, které dotváří zajímavě ulítlou atmosféru. Za jedno podívání ale tahle esesácká honba za krvavým zlatem stojí, nedávný Sisu byl však o krapet lepší. (27.05.2023)

Kdyby se děj neodehrával v Evropě a kdyby zrovna nekončila druhá světová válka, byl by to jasný western. Tvůrci této záležitosti to plně přiznávali a mně se to líbilo, dojem mi ale silně pokazila místy opravdu westernová hudba. Ta tu byla pro diváky, kterým by to nedocvaklo? Takové polopatismy mě fakt vytáčejí. Přitom úvodní Auf Wiedersehen mě přímo nadchlo, protože dokonale doplnilo děj. Škoda, že to v podobném stylu nepokračovalo. Děj mě i přes svou jednoduchost bavil, nebylo třeba nic komplikovat, šlo přece o oddechovou záležitost, s postupujícím časem na mě ale přestávala ta až přehnaná jednoduchost fungovat. Taky mě už unavuje to neustálé karikování příslušníků SS. Ta hrůza, kterou šířili, přece nespočívala v tom, že by se chovali jako naprostí šílenci (vyjma takových oddílů jakým bylo například komando a později brigáda Dirlewanger), nebo v neúplných obličejích. Tu přece způsoboval fakt, že se laskavý tatínek nebo skvělý, sympatický kluk ze sousedství dokázali během okamžiku přepnout do chladnokrevné, bezcitné bestie. A ne, tyto schopnosti s koncem války nikam nevymizely, jsou tady stále a disponují jimi všechny národy, jen musí přijít ta správná příležitost. Proto s každou válkou přicházejí ruku v ruce válečné zločiny. / Poučení: Filmy přinášejí spoustu nových možností. I panzerfaust může mít tříštivo- trhavou hlavici. (29.10.2023)

Kdyby to točil Tarantino, kterého by to rádo připomínalo, byl by to super film. Jenže to by obsazení vypadalo jinak, efekty by nebyly tak hnusně digitální a dialogy by byly o dvě třídy nápaditější. Takhle film boduje jen krvavou akcí, ke které je potřeba se pročekat přes nechutné množství hluchých pasáží. Oceňuju že měl příběh koule, takže se mrtvolama nešetří, jenže ani to dojem úplně nezachránilo. (04.07.2023)