Tarzan

Jo nebyl to špatný nápad podívat se na Tarzana právě na Nový rok, když mi za krkem seděla pěkná opička o rozměrech King Konga a zuřivě mě bušila do hlavy. První polovina snímku, kdy nám jsou předkládány epizody ze života vlčího... teda opičího dítěte, které musím přežívat ústrky jednoho ošklivého opičáka z kmene a ignorování od svého adoptivního otce, je velice zdařilá. V této části filmu se režisér ukájí v tom, že umí kreslit krásné obrázky, kdy velice efektně pouští sluneční paprsky skrz koruny stromů. Jenže jak už tomu logika velí, pak přichází druhá polovina, kdy se čas vleče hůř než na nedělní návštěvě u babičky. A to měl režisér k dispozici dobře hrajícího Lamberta, Holma a mladičkou MacDowell. Jenže scénáři, který se snaží prokreslovat psychologii postav, chybí pořádný tah a tak je zajímavý příběh rozmělněn ve zbytečně natažené spotáži. Tak Tarzan zjistil, že není člověk a já zjistil, že nejsem milovník dlouhých filmů, kde se toho tolik neděje. (02.01.2008)

Přesto nebo právě proto, že tento film přistupuje k Tarzanovu osudu zcela jinak než předloha, jedná se o vůbec nejlepší zpracování tohoto příběhu. Ostatně na filmu spolupracovali odborníci na chování lidoopů (např. Roger Fouts, autor knihy Nejbližší příbuzní, vědec, který jako jeden z prvních dokázal s lidoopy komunikovat pomocí znakové řeči). Tarzan je v tomto zpracování poměrně naturalistickým psychologickým dramatem oproštěným od jakéhokoli romantického náhledu. Film na mě dost zapůsobil už když jsem ho viděl jako malý v 80. letech v kině. (24.09.2009)

Lambert je perfektní, část v džugli super, ale na mě se ten Tarzan zcivilizoval až moc rychle. Rovněž část v civilizaci je dost nejasná v tom, o co vlastně jde, jestli o lásku nebo dědictví, touhu k návratu do přírody nebo o boj s civilizací. Tohle všechno tam totiž je, ale nic není vypíchlé. Všechny motivy jsou stejně matné a jakoby nedodělané. Pořád je to ale asi nejlepší Tarzan. (22.03.2010)

Lord Clayton se svojí mladou ženou se vydává na plavbu daleko do Afriky. Po cestě je potká bouře, loď ztroskotá a jen on a jeho žena se zachrání. Na neobydleném pobřeží si postaví přístřešek, kde také jeho žena porodí malého chlapce. Brzy poté ale oba zemřou, a chlapce nečeká nic lepšího. Jenže osiřelé dítě objeví opičí smečka, a jedna ze samic se malého chlapce ujme. Po letech se on - člověk stává vedoucím smečky. Jednoho dne se v okolí objeví britská expedice, a chlapce si všimne kapitán D'Arnot, který jej v průběhu dalších měsíců naučí lidskému chování, a přesvědčí k návratu do civilizace ... Od Edgara Rice Burroughse jsem četl téměř všechny jeho knihy (některé i ve slovenštině), takže by se dalo říct, že mi Tarzanův svět nemá co nabídnout. I na tomto v kině jsem byl před mnoha lety v kině (dodnes si pamatuji, jak celé kino rozesmála scéna, kdy si mladý Tarzan uleví na hlavu jedné z opic). Když se na tento film podívám nyní jako mnohem starší (a snad i rozumnější), nenacházím jiných slov než zklamání - jasně, film má takřka 30 let, ale stejně. První polovina ještě jakžtakž jde (až na docela hrozný český (opičí) dabing), ale v druhé polovině jsem se ukrutně nudil, a doufal že i Johna Claytona napadne, že by se měl brzy vrátit do divočiny. Jenže to už přišly i závěrečný titulky a konec. Každopádně role Tarzana je jednou z nejefektnějších (a určitě i nejnáročnějších) Christophera Lamberta - škoda že mu více nepomohl režisér a ostatní herci, a byl na všechno sám... (21.01.2013)

Naivní, takřka slabomyslný příběh, ovlivněný darwinismem 19. století, který idealizuje „duševní život“ zvířat a divošství. Nutno ovšem připustit, že tento ubohý myšlenkový základ (daný již literární předlohou), je kupodivu celkem slušně filmově zpracován a tak mu lze dát nějaký ten bod. Na film jako celek se ale podruhé už nedá dívat... (07.01.2008)