Vec

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Věc lze považovat spíše za dobrý sci-fi film z Antarktidy než za temný horor z bílé základny, což samo o sobě ukazuje na kvalitu. Ale přeci jen, nápad souboje skupinky lidí proti agresívnímu mimozemšťanovi byl úspěšně použit už v roce 1979 ve Vetřelci 1 od Ridleyho Scotta, anebo Ripleyová např. v Cameronových Vetřelcích (Vetřelec 2) bojuje proti emzákovi o hodně zajímavěji i vynalézavěji než MacReady na polární stanici, o lepší filmové akci a tricích ani nemluvě. Zbývá tak proklatě mrazivá bílá tma prozářena ohníčky... Trailer: http://www.csfd.cz/film/1329-vec-tvor-thing-the/videa/ (18.09.2009)

They´re not who they are... Díky hutné atmosféře a skvělé psychologické stránce to má nakročeno k naprosté dokonalosti. Bohužel však Carpenter vyrukuje s "potvůrkama" příliš brzo. Mám raději pouze tušené a neviděné zlo, obzvláště když jím jsou hrůzu nenahánějící patvárky. Scény, které se obejdou bez nich a stojí čistě na atmosféře a hercích (či psech) jsou za plný počet. Kdyby to vydrželo delší dobu bez těch DNA potratů, tak... No, kdyby jsou jen kdyby (kdyby však někoho přeci jen zajímalo jak úžasné to bývalo mohlo být, tak ho odkážu na epizodu Ice z první série Akt X, která vzdává hold právě Věci). Ovšem stejně bych jednou rád viděl prequel zobrazující události na norské základně. So, just watch this movie, it´s the right Thing to do... (09.04.2005)

Moje dojmy z Věci jsou hodně čerstvé. Video jsem vypnul před deseti minutami:) Takže teď pro jistotu poslouchám "normálního" Morriconeho, to jen abych prvnímu člověku, který vejde do dveří, neurazil hlavu... Sice trochu přeháním, ale takovou atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry jsem skutečně ještě neviděl. Přesně to je klíč k dobrému, ne, to je slabé slovo, ke skvělému horroru - ATMOSFÉRA. A ty efekty... Digitální předělávka Věci (aby celá záležitost co do grafiky šla s dobou) by si určitě zasloužila širší pozornost. Je to geniální, je to nezapomenutelné, je to John Carpenter's The Thing, pětihvězdičkový film. PS: Carpenter musí být velkým obdivovatelem Lovecrafta... (09.02.2003)

Od úvodního titulku s názvem filmu, od prvního tónu Morriconeho hudby, který zazní do tmy, od první scény, je vám jasné, že vás čeká mimořádný zážitek. A od prvního zhlédnutí v pubertě má Věc taky své pevné místo v mé hororové top trojce. Působivý efektový horor beroucí si to nejlepší z Vetřelce a Lupičů těl a spojující těžkou paranoidní a bezvýchodnou atmosféru, nesnesitelně umocňovanou hudbou, s přehlídkou prvotřídních masek a gore efektů a dvěma brutálními lekačkami (resuscitace, krevní zkouška), to celé ve velmi exotickém prostředí a završené jedním z nejlepších filmových konců. Jo a výborná práce se zatmívačkami. A ani nevadí totální plochost postav. (09.07.2005)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)