Réžia:
John CarpenterScenár:
Bill LancasterKamera:
Dean CundeyHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Kurt Russell, Wilford Brimley, T.K. Carter, David Clennon, Keith David, Richard Dysart, Charles Hallahan, Peter Maloney, Richard Masur, Thomas G. Waites (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Vědce z americké výzkumné stanice na Antarktidě vystraší vrtulníkový nájezd jejich norských kolegů, kteří se marně snaží zabít prchajícího psa. Lov dopadne neúspěšně a Norové zmizí bez toho, aby situaci Američanům vysvětlili. Ti však postupně zjišťují, že se psem není něco v pořádku. Je totiž infikovaný mimozemským virem, který pro sebezdokonalování využívá tělesné schránky (nejen) lidí a vůbec mu není proti mysli na svých hostitelích ledacos „zkoušet“. A tak vědcům nezbývá nic jiného než vzít do rukou plamenomet, věřit jenom sobě a být stále ve střehu – v kterémkoli z nich se totiž může skrývat „věc“... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 555)
Skutečně úchvatné! Děsivější a klaustrofobnější místo, než antarktickou základnu tisíce kilometrů od dalších známek civilizace, nemohl John Carpenter vybrat. První půlhodina má opravdu nevídanou atmosféru(prohledávání opuštěné norské základny) a naprosto mě vtáhla do děje. Řádění "Věci", které se následně rozpoutá, je sice originální a nechutné, ale srovnám-li napětí a impozantní atmosféru, která mě obestřela u prvního Vetřelce, tak vychází xenomorf vítezně. Gradace napětí není prostě u Věci taková, jako v případě Vetřelce. Nicméně scény krevních testů a závěr jsou velice silné. Zvlášť, když si poslední přeživší uvědomují bezmocnost a bezvýchodnost situace. Vše umocňuje fenomén Ennio Morricone a jeho špičkové houslové orgie a deprimující " tu tu"(víte, co myslím)...Oceňuji výborné masky a skvělou ruční práci, Kurt Russell zahrál životní roli...Určitě kultovní záležitost, u mě přesně mezi čtyřmi a pěti hvězdami, na prvním místě ale zůstává Vetřelec. 13,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) ()
„Ako to prežijeme?“ – „Možno by sme nemali.“ Hladký, bezproblémový režisérsky prechod z dievčenského babysitterského slasheru k ponurému chlapskému sci-fi hororu. Kurt Russell tu tomu absolútne šéfuje, ale aj ostatní sú super, je tam plno zaujímavých ksichtov. Vec mi ako malému utiekla, takže na ňu nemôžem nostalgicky spomínať, ale o to je hodnotenie 5* chladnokrvnejšie. Tvrdý, drsný, mrazivý (nielen výpravou) krvák s ešte i na dnešnú dobu šokujúco nechutnými maskami a trikmi. Občas panuje hokej v postavách: raz za čas niektorá na dlhší čas divne vypadne z deja a keď sa vráti, čudujete sa, že ešte žije. A trocha divne pôsobí, že nepreskúmajú vrak lode (asi nezostal rozpočet). Ale inak neviem, čo by som tomu vytkol, v rámci sci-fi hororu je to pomerne dokonalé, aj keď možno menej učesané, ako Scottov Votrelec. Výprava „chatrnej“ stanice odolávajúcej neľudským teplotným (a iným) podmienkam je výborná, rovnako tak desivá atmosféra zimy a paranoje. Človek rozmýšľa, ako sa niečo tak strašné môže preboha skončiť. Záver, ktorý Carpenter zvolil, je napokon asi tým najrozumnejším (natočil ešte minimálne dva alternatívne konce, ale tie sa mi nepáčili, naopak tento je tak akurát). Dokonca ma to bavilo ešte viac, ako (inak kvalitná) literárna predloha Johna W. Campbella, ktorá v ČR vyšla dva razy ako poviedka v zbierkach a v roku 2021 ako novela resp. kratší román pod názvom Ledové peklo (správne, dlhé desaťročia existovala „len“ poviedka a nikto nevedel, že v temných archívoch Harvardskej univerzity sa ukrýva rozšírená verzia). Rozdiely medzi filmom a predlohou nie sú nejaké závratné, pointa boj polárnikov v uzavretom priestore s agresívnou formou mimozemského života zostala. Niečo je inak (v predlohe sa v základni nachádzalo 39 chlapov, 70 psov a dokonca štyri kravy, tu je chlapov cca 15, psov menej a dobytok žiadny), ale neoznačil by som to za brutálne zmeny. V predlohe je McReady meteorológ. Vo filme sa nepíše McReady, ale MacReady (!) a je to pilot. ()
Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! ()
Tak tohle je podle me nejlepsi horror co byl kdy natocen. Atmosfera ktera je primo viditelna,prostredi ze ktereho neni uniku a skupina lidi kde kazdy muze byt "vec"... hlavne me dostala scena kdy sedi vsichni v mistnosti a zkousi krev kdo je nakazeny a kdo ne... tech 5 min co scena trva nez prijde vec na radu sem snad zapomel dychat...genialni zalezitost! ()
Nevěřícně nad zdejšími hodnoceními kroutím hlavou, aneb co se stane, když určitý film pravděpodobně mine to správné období či věk. Né, že by to bylo špatné, pominu-li ten béčkově nedotažený scénář a vizuální pojetí, ale atributy jako děsivý, napínavý, depresivní, atmosférický, stejně tak jako moje noční můry, mám spojené s úplně jinými tituly. ()
Galéria (193)
Zaujímavosti (109)
- Při výbuchu dynamitu byl Kurt Russell (MacReady) skutečně zraněn, jeho reakce je tedy opravdová. (Kulmon)
- Původní rozpočet pro speciální efekty činil 750 000 dolarů, ale tato částka posléze vzrostla na 1,5 milionu dolarů, jak se rozrůstal počet techniků, ilustrátorů a sochařů. Nakonec tým speciálních efektů čítal přes 40 členů. (Veleknez)
- Kosmický horor Johna Carpentera je první částí „Apokalyptické trilogie“. Druhou je satanistický Vládce temnot (1987) a třetí je lovecraftovské Šílenství (1994). (Kulmon)
Reklama