Réžia:
John CarpenterScenár:
Bill LancasterKamera:
Dean CundeyHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Kurt Russell, Wilford Brimley, T.K. Carter, David Clennon, Keith David, Richard Dysart, Charles Hallahan, Peter Maloney, Richard Masur, Thomas G. Waites (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Vědce z americké výzkumné stanice na Antarktidě vystraší vrtulníkový nájezd jejich norských kolegů, kteří se marně snaží zabít prchajícího psa. Lov dopadne neúspěšně a Norové zmizí bez toho, aby situaci Američanům vysvětlili. Ti však postupně zjišťují, že se psem není něco v pořádku. Je totiž infikovaný mimozemským virem, který pro sebezdokonalování využívá tělesné schránky (nejen) lidí a vůbec mu není proti mysli na svých hostitelích ledacos „zkoušet“. A tak vědcům nezbývá nic jiného než vzít do rukou plamenomet, věřit jenom sobě a být stále ve střehu – v kterémkoli z nich se totiž může skrývat „věc“... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 555)
majstrštyk!! až mi srdce zaplesalo.. atmosféra by se dala nakrájet i tupym nožem.. z nejistoty kdo je kdo se mi ježily chloupky v zátylku.. kurevská zima, led a sníh.. těžko si touhle dobou představit děsivější scénář.. a pak ta gradace do pochopitelného finále.. výtečný.. a já se jdu podívat ještě jednou.. a pak bych si za trest měla dát něco se seagalem, že jsem takovou lahůdečku tolik let ignorovala.. no.. snad by stačilo pár facek..:) ()
Tak tohle je podle me nejlepsi horror co byl kdy natocen. Atmosfera ktera je primo viditelna,prostredi ze ktereho neni uniku a skupina lidi kde kazdy muze byt "vec"... hlavne me dostala scena kdy sedi vsichni v mistnosti a zkousi krev kdo je nakazeny a kdo ne... tech 5 min co scena trva nez prijde vec na radu sem snad zapomel dychat...genialni zalezitost! ()
Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! ()
Příběh vypráví o boji amerických vědců na výzkumné základně na Antarktidě proti mimozemskému tvorovi, který má schopnost brát na sebe lidskou podobu. Nejsilnější stránkou filmu je každopádně výtečná atmosféra, tvořená všudypřítomným napětím a nedůvěrou mezi hlavními postavami a umocněná nekonečnými ledovými pláněmi. O moc ale nezaostává ani „pěkná“ maskérská práce, takže na své si přijdou i ortodoxní fanoušci krvavějších hororů. The Thing je bezesporu jeden z nejlepších filmů Johna Carpentera. Horror movie of the year ()
Co dělá klasiku klasikou a kult kultem? Jsou to klasické, ale pečlivé žánrové postupy, v případě hororu zajimavý příběh, jehož úvod není jen bezduchou průpravou k pozdějším hororovým scénám a ty samotné se také neskládají jen z temných místností, hektolitrů krve a samoúčelných lekaček. The Thing je samozřejmě nechutný dost, třebaže na efektech se podepsal zub času více, než třeba na Vetřelci, ale Věc je hlavně o hrůzostrašném neočekávaném zlu, které se může zjevit kdekoliv a z čehokoliv. Postavy rozehrávají úzkostnou hru o přežití a jejich strach se rovnoměrně přenáší na diváka. Přesto Carpenterova režie není kdovíjak unikátní (lehce béčkové motivy) a jen tak na okraj, absolutně otevřený konec mě nasral :) 8/10 ()
Galéria (193)
Zaujímavosti (109)
- Režisér John Carpenter zprvu zamýšlel obsadit do role biologa Blaira Donalda Pleasence, s nímž spolupracoval ve Útěk z New Yorku (1981). Pleasence tu hrál uneseného prezidenta USA. (Kulmon)
- Childs (Keith David) seká sekyrou do dveří, jejichž poškození se mezi záběry změní. (ČSFD)
- Pro vytvoření iluze polárního prostředí byla v interiérech losangelských ateliérů udržována teplota -7°C, zatímco venku panovalo 38°C. (MistrMcFalk)
Reklama