Kroužek sebevrahů

Ne ze bych byl vylozene zklamany a ne, ze by pro mne tema filmu bylo tak cizy... . Nadruhou stranu, pres nespornou originalitu mi nektere momenty v deji opravdu hlavu ani patu dohromady dvakrat nedavali. Ryo Ishibashi v roli hlavniho vysetrovatele je opet vynikajici, stejne tak nekolik opravdu pusobyvych scen, ktere jsou casto naplneny skvelou a velmi tajemnou atmosferou. Na me prekvapive nejvic zapusobila ta, kdyz se vysetrovatel vraci domu ke sve rodine. Je to ta scena s navratem c.1 ve filmu. Nic se nestane, presto je v kazdem zaberu naznaceno, velmi nevtirave, ze neco je na naspadnuti... . (19.12.2007)

Konečne som sa dostal k svojmu prvému Sonovi. Takýto bravúrny a zároveň nechutný zážitok som nezažil od prvého dielu Battle Royale. Ale ideme sa pustiť do toho, prečo je toto tak geniálne dielko. V prvom rade treba povedať, že film zaváňa veľmi malým rozpočtom. Kamera je prevažne ručná, na obrazovkách a monitoroch vidno čiary, čo hovorí aj o kvalite kamery, plus si očividne tvorcovia myslia, že pri každom záreze do tela, je treba aby krv doslova vybuchla na všetko a všetkých. Je očividné, že tieto veci hrajú v prospech filmu aj keď pri inom diele by boli všemožne zatracované. V nočných scénach skoro nič nevidno, divák, ktorý nepozná komiks, tápe v symboloch a hľadá nejakú pomôcku, ktorú nedostane. Čo sa týka formy je presne taká ako má byť. Špinavá, roztrasená a krvavá. Myšlienka je to, čo posúva film do roviny dokonale zvládnutého filozofického diela. Filozofického preto, pretože filozofia náboženstva a osvietenia sa tu prejavuje v podobe vrážd, ktoré majú zabrániť zlyhaniu v živote, ktoré majú dopomôcť vidieť veci také aké sú a ktoré spájajú všetkých ľudí, bez rozdielu. Deti osloboďte sa, rodičia osloboďte sa, ľudia osloboďte sa. Život je večný kolobeh, máme reinkarnáciu a v ďalšom živote sa vám bude možno dariť lepšie. No a samozrejme odľahčenie v podobe detskej kapely má podstatne väčší zmysel ako by sa na prvý pohľad zdalo. Takéto filmy dokážu natočiť len géniovia. (06.04.2013)

Pro pořádné pochopení a tedy i ohodnocení se na film nejspíš budu muset podívat ještě jednou, ale i tak můžu říct že se jedná o velmi zajímavou záležitost s působivou atmosférou (zejména v první polovině). Naneštěstí je v něm také několik naprosto zbytečných scén a dokonce i dějových linií které zážitek z filmu dost ničí a do děje a stylu filmu vůbec nezapadají (mluvím hlavně o celé části s Genesis a scéně s krájením ruky) (28.12.2006)

Skupina školaček čeká na metro. Jak se vlak blíží, všechny si stoupnou do jedná řady přímo na čáru, za kterou by se nemělo chodit. Po chvíli začnou odpočítávat, překročí čáru, a když je vlak na nádraží, téměř u nich, všechny skočí pod kola a umírají. Krev stříká v obrovských proudech. Skupina školáků se o sebevraždách baví a najednou se rozhodnou, že to také udělají. Je to jen recese, je to jen sranda? Vypadá to tak, prostě se hecnou a vylezou si na kraj střechy. Jenže pak skočí. Další záplava krve, lidé křičí. Nejsou to ojedinělé sebevraždy, naopak jsou jedny z mnoha. Jako kdyby se staly fenoménem. Mluví se pak i o skupině "Suicide Club", kterou chtějí školáci vytvořit, překovat, vytvořit rekord v tom, aby se zabilo co nejvíce lidí najednou. Velmi silný film, který ukazuje šílenství v japonském hávu, které je skutečně velmi silné. Proč to ti lidé dělají? Je to jen póza? Je to skutečně jen další fenomén? Něco jako Pokémoni? Jen s následky, které jsou fatální? Je to jedinečný pohled na dnešní dobu, kde se skutečně může stát fenoménem cokoli. Musíte však přijmout, že film není laskavý, ale zobrazuje scény s naturalistickou dokonalostí. Uřezávání vlastní ruky při krájení knedlíku je skutečně velmi silným zážitkem. Nejedná se o film pro každé povahy, ale může vám hodně rozšířit obzory. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)

Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. (08.11.2010)