Mesto prekliatych

Od Carpenterových kvalit jsem očekával trochu víc, ale nakonec se to dalo zkouknout. Na to, jak je námět a příběh jednoduchý, mi to přišlo docela zajímavě natočeno (tím nemyslím výborně) a i díky známým tvářím, které sice nepředvádějí žádné výkony, jsem se ani tak moc nenudil. Teda alespoň ne tak, jako v dětství, kdy jsem tento film poprvé. 50% (31.01.2007)

Midwichské kukačky jsou méně slavnou knihou nežli Den trifidů, ale jejich Carpenterovo zpracování je skvostné. Ačkoliv dětští herci zpravidla v horrorech selhávají, ty zdejší malé, drzé, stříbrovlasé, neposkvrněně počaté hajzlíky musí mít člověk od srdce rád - jejich "nelidská" dikce, přísné pohledy, toporná strojová chůze... povedli se, neřádi. A povedl se i 70s-80s retro vzhled filmu (tedy předpokládám že záměrný) a poskytl mi moře zábavy (vítězí scéna telepatického souboje v závěru, naprostá hlína). Moc příjemná vzpomínka na dobu videopůjčovní a na slovansky hezkou Lindu Kozlowskou. (11.06.2017)

Remake takřka mistrovského černobílého sci-fi hororu z roku 1960 hrdě uvozuje titulek John Carpenter's Village of the Damned. Být režisérem, pod tento film bych se nepodepsal... Z vynikající předlohy Johna Wyndhama (Den trifidů) se vytratilo mrazivé fantaskno a zůstala rádoby obskurní nuda. Dětičky mají sice zvláště kruté nápady, ty jsou však podány natolik mechanicky, že nezaujmou. Film ubíhá, ale nikam nespěje, chtěné vyvrcholení nepřekvapí, nešokuje, nebaví - prostě se odehraje a je to. A to film vychází z motivu lidského strachu z čtení myšlenek a následné ztráty nedotknutelného soukromí. Jen místy prosvítá ideová bohatost předlohy - například když dítě-vetřelec přežije díky lidské (mateřské) lásce. Tento film ve vás bude rezonovat zhruba stejně dlouho jako Časožrouti nebo Carrie II. - Zuřivost a pobaví asi jako Hemoglobin. Poznámka: český překlad se nesprávně vyrovnal se slavným výrokem Sherlocka Holmese. Správná varianta zní: Vyloučíte-li nemožné, cokoliv zbude, jakkoliv je to nepravděpodobné, musí být pravda. (When you have eliminated the impossible, whatever remains, however improbable, must be the truth.) vp 23.5.2005 (12.06.2005)

John Carpenter si téma dětí, počatých při "výpadku" vědomí většiny z městečka, příjemně užil. Atmosféra není celou dobu ideální, ale po většinu času bohatě stačí a divák je ve správný čas (večer:)) dostatečně připoután k obrazu a tématu. Konec je vcelku průhledný a filmu chybí výrazný moment, který by tomu dodal potřebnou třešničku na dortu, ale jinak dobře odvedená práce. (04.04.2010)

Čím explicitnější je tato verze, tím víc docením minimalismus originálu. Zatímco v něm dítě složilo své jméno z kostek a závěr byl přenechán na divákovi, zde si v té samé scéně musí kostek někdo všimnout a nahlas okomentovat, jak je to divné, aby hloupé publikum pochopilo, že na tom není něco v pořádku. V barvě vypadají navíc bělovlasé děti spíš směšně a jejich digitální tyrkysové diody místo očí opět spíš rozesmávají než děsí. Opuštění autoritativního hlasu a jeho nahrazení klasickým dětským žvatláním je další omyl. Kdyby šlo o původní námět, byl bych smířlivější. Ostatně originál je taky silnější víc v tom, o čem je, než jak o tom je. Naštěstí na úrovni kvalitní rutiny a ne tohohle spatlaného ničeho. Zde všechno kvalitní je doslovný přepis a všechny posuny jsou k horšímu. Například nechápu, proč Carpenter potřeboval dvakrát víc postav, když teď dochází jedině k rozmělňování a v jednom případě i k rozbití celého příběhu (rozdělení doktora z originálu na dvě postavy, čímž mizí základní konflikt celého filmu a přestává dávat smysl, proč děti hrdinovi důvěřují). Dodání jednoho z dětí, které pochybuje, je další z nouze ctnost, která by asi měla dělat film komplexnějším, ale leda ho podrývá. Styď se, Johne, tohle je horší než amatérská práce, srovnatelná se zbytečností a nepochopením originálu Van Santova Psycha. Viděl jsem šest režisérových filmů, všem jsem dal čtyři hvězdy. Tenhle skok mě vyloženě šokuje. Tohle by nezachránil ani souboj Supermana a Lukea Skywalkera, na který jsem se celou dobu tak těšil. (12.10.2013)