To se vysvětlí, soudruzi!

Chtěl jsem dát dvě, ale vzpomněl jsem si, že tolik dostali Bajgarovi Neviditelní, takže tady musím ještě jednu ubrat. I když mě tato roztomilá blbůstka bavila skoro až do konce, směrem k závěru přece jen převládala frustarce z fušerství scénáře v celku i v dialogu (zejména tam, kde se hlavní postavy berou vážně) a z toho, že v jednotlivých případech je celý ÚPJ jen zástěrkou pro další laciný krimiseriál s povinnou gradační osobní linkou a s rádoby neotřelou partou vyšetřovatelů, což si vysvětluju tak, že v záplavě žánrové produkce kýženou neotřelost pomalu už není kde brát. Také z toho např., jak marně se mi scánáristická trojice snaží namluvit, že Macháčkova naprosto pohodová dcera je permanentně v osobní (resp. vztahové vůči otci) krizi skoro až se suicidiálními sklony. Že se její utopená matka nutně objeví, je jasné nejpozději od puštění dávného domácího videa, na němž vidíme, že ji hraje Plodková. Trapné je, že autorům zřejmě vůbec nedochází, že rozuzlení dá za pravdu dceřiným chmurám, že ji matka dobrovolně opustila. Naopak mi nijak nevadil infantilní humor se sitkomově pojatou estébáckou dvojicí. Příležitostné vtípky na této bázi byly fajn, jakož i zneuctění českého trampingu v 6. díle. Paranormální tématika některých dílů (určitě 1, 4, 7, snad i 5 a 6) asi vědomě čerpá z typických lidově paranormalistických legend těch dob, což je dobře. Jinde zase (3, 5, 6) máme něco typického pro tehdejší sociální realitu, což je taky dobře. Nějakou realistickou ilustraci doby rozhodně nečekejte, ale tvůrci dobře vědí, z čeho si porůznu střílí. Je tedy co chválit a je čím se bavit, herci jsou vesměs sympatičtí (epizodicky se objeví i hvězdy jako Chýlková nebo Plesl), celek bohužel nestojí za moc. (19.07.2024)

Soudruzi z ČT nakonec nic nevysvětlili - ostatně, ani přes katastrofický propad sledovanosti nikomu nic vysvětlovat nemusejí. A tak s vědomím dalšího seriálového přešlapu, tentokrát z fiktivního Ústavu paranormálních jevů, jakési obdoby skutečného francouzského GEPANu, nezbývá než tento nepovedený plagiát charakterizovat parafrází hesla: Nejsme jako OVNI(s)... (03.05.2024)

Snaha nastolit, zpracovat a udržet souvislý děj, čas od času ho gradovat do černohumorných poloh a jakžtakž držet kontext druhé poloviny normalizačních osmdesátých let se také nedá popřít. To jsou ovšem se započtením některých propracovanějších scén - opravdu jich nebyl nadbytek - zhruba také všechny klady tohoto seriálu. Nevyrovnané herecké výkony, scénáristické stupidity, neznalost komunistického kontextu, absurdní a a vlastně i zbytečné duo tajné státní policie zvládající agendu příslušející kriminální službě Veřejné bezpečnosti a voluntaristicky - do značné míry mimo prostor a čas - vytvořený Ústav paranormálních jevů odsuzují tento seriál do kvality pominutelných dramatických děl České televize. Jedna útěcha tu je: mohlo to dopadnout ještě hůře. (02.05.2024)

Po zhlédnutí celého seriálu to vnímám jako totálně promarněnou příležitost. Přitom tam evidentně byl vtipný námět i silné momenty, zajímavě profilované postavy a různé odkazy a pomrkávání na diváka. Ale jako celek to naprosto nefungovalo, což bych klad za vinu hlavně scénaristům, kteří nejspíše netušili, co by chtěli sdělit. Retro provedení a dobové zasazení bylo úplně odbyté, kulisy a kostýmy to nezachrání. Návštěvníkům, ke kterým se to marketing snažil připodobnit, to nesahá ani po kotníky. (22.04.2024)

"Já na neschopnosti STB nevidím nic paranormálního." Na historky z Ústavu paranormálních jevů za socíku jsem se skoro až paranormálně těšil. Moje blbost. Výsledek totiž příliš nepřipomíná parádně ujetou zábavu, ale spíš lehce zmatenou frašku. Ovšem dvě postavy mě dost bavily: Agentka STB Snížková se svou "romantickou" dušičkou a "seriózní" badatel Zajíc, kterej si uměl najít práci snů. Já teda ve flákání podávám famózní výkony, ale tady jsem našel svýho mistra. Nechce mě taky někdo platit za to, že budu poslouchat hudební alba dle svýho výběru? (17.05.2024)