Perfect Blue

Perfect Blue je Satoshi Konova prvotina, kterou již ve své další tvorbě nedokázal překonat (a bohužel se o to už nikdy nepokusí). Prvotřídní mysteriózní thriller, ve kterém se realita střída se snem natolik dokonale, že opakované zhlédnutí je povinností, a nejspíše nejenom jedno, protože i po několikáté film ponechává nespočet otazníku. Pop idol Mima zanechává své úspěšně rozjeté kariéry zpěvačky v dívčí kapele a vrhá se na dráhu herečky téměř pálíc všechny mosty, které by ji s nevinným pop idolem spojovaly. Ovšem některé fanoušky to bohužel nemůžou přenést přes srdce a dávají to Mimě znát. Nyní již herečka Mima ovšem vnitřně stále nevyrovnána s tak zásadní změnou svého života to zdá se psychicky nezvládá. Paranoia, úzkost a prolínání snů, reality a natáčení filmů (ve třetí třetině filmu již natolik nevyzpytatelné) chytře graduje k nečekanému závěru, který divák již stravuje na jeden dech. Skvěle napsané, skvěle zrežírované. Japonský skvost, který nám dnes připomíná filmy Darrena Aronofského. (17.04.2016)

[Druhé zhlédnutí - tedy podle čsfd, protože jsem si sám to první nepamatoval] Opět jedno anime bez robotů a vlastně všeho nadpřirozena co k těm poskakujícím "pokemonům" obvykle patří. Zato ale vlézá Japoncům pod kůži více než by si zřejmě přáli, pod obalem systematicky chladné společnosti vykukují touhy... po animálním erotičnu, zažít si trochu toho vzrušení. A hlavní hrdinka si tak odnáší slušnou nálož nepříliš příjemných emocí, depresí a paranoii - podobně jako postavy z Aronofského filmů. Filmová trivia dokonce prozrazuje, že on sám pro sebe zakoupil práva na zfilmování americké verze (a pak původní vykradl v Requiem for a Dream). Jako režisérova premiéra je Perfect Blue nevídaným kouskem s famózním, vyzdvihuji ještě jednou, famózním střihem a na nervy drnkajícím zvukovým doprovodem. 90 % (20.06.2011)

Napadá mě, že tento film je anime jenom kvůli tomu, že tvůrci nesehnali dost dobré herce. Tenhle film má totiž všechno co správné psychologické drama mít - hlavní hrdinku, která prochází životní změnou, výjimečné prostředí, které zaujme diváka, dostatečně krvavou zápletku a vše podtržené výbornými hereckými výkony. No sice jsou to výkony manga postav, ale to jim neubírá nic z jejich přesvědčivosti. Jediné co bych snímku vytknul, je pomalejší začátek a trochu podivné zakončení... Možná až se zase za pár let nebudou mít v Hollywoodu co točit, jedinou věc kterou budou muset změnit je s lehkostí poskakující pop-idol alter-ego. (19.07.2008)

Filmy natočené podľa určitého psychologického konceptu sú pre mňa osobne veľmi zaujímavé. Ak k nim však pridáme ázijskú mentalitu (tajomná,nepredvídateľná), spravíme z nich anime a réžiu prenecháme Satoshi Kon-ovi, tak len takto ľahko vznikne perfektný kultový film. Kon sa vo svojich filmoch snaží podať všetko reálne a to najviac ako sa len dá, nedáva si servítku pred ústa a vždy príde s nejakým odvážnym motívom. Práve preto aj toto anime pôsobí, možno viac reálne ako hraný film, desivé. Perfect Blue je skvelý, zaujímavý, chytrý, dramatický, dômyselný, napínavý, mysteriózny, skrátka úplny, príbeh popového idolu - Mimi-rin odhodlanej, stoj, čo stoj, sa stať herečkou - Mimou. Na svojej ceste sa stretne s náročnými prekážkami, ktoré ju donútia prekročiť jej vlastné racionálne aj morálne hranice. Príbeh so skvelou peripetiou, ktorú si divák uvedomí, až keď mu to dovolí sám režisér, si ma získal od prvej chvíle. Animácie sú typické pre Kon-ov štýl, takže s nimi som problém nemal, tak ako niektorí. Skvele som sa bavil a môžem len odporučiť 6/5* (24.01.2013)

Moje teprve třetí setkání s japonským anime mi dává znát, že častým hostem nebo-li divákem této tvorby asi nebudu. Perfect Blue nechybí velmi slušná práce s mysteriózním námětem z prostředí hvězdného showbyznysu a ještě lepší práce s vytvářením temné atmosféry z pouhých animací a to, co se zde vybudovalo, funguje velice slušně. Osobité tvůrčí kvality ve jménu stylizace a také zajímavé závěrečné vygradování rozhodlo o 3. hvězdičce. Ale zároveň se celý film velmi brzy proměnil v totální psycho, které graduje do čím dál dusivějších emocí, navrch se snoubí s typicky přehnanou japonskou náturou (která se v rámci neomezených možností animovaného filmu teprve projevuje množstvím bizarního krveprolití), děsivé psycho naplněné afektem není ničím odlehčováno či zjemňováno, psychologie postav spíše kulhající a já už v polovině začal pociťovat neutichající potřebu co nejdřív z téhle šílenosti utéct a čekal na vysvobození. Díkybohu se dostavilo v uspokojivé podobě, přesto si nedovedu představit, žebych chtěl podobný zážitek absolvovat opakovaně, ufff... [60%] (20.10.2022)