Boj o světovládu

Velkolepé, monumentální, impozantní... Boj o světovládu je jeden z úplně prvních velkofilmů, se všemi vlastnostmi náležejícími onomu označení. Trochu patetické, nabubřelé, přesto epicky rozmáchlé a fascinující svou výpravností. Pastroneho dílo přináší nové dosud nevyužité postupy a své době připravil jistě neobvyklý zážitek, jehož rozměry si dnes v době Pánů prstenů a jiných veleděl můžeme jen domýšlet. Více než devadesátiletá propast mezi námi a premiérou tohoto snímku je totiž, ať se snažíme sebevíc, nepřekonatelná a doba digitalizace, doba jedniček a nul se už dívá jinou optikou než současníci Pastroneho či Griffithe. Přes veškerou bohatost však tento film nepovažuju za nějaký vrchol němé éry - snad proto, že mě nezasáhl tak jako Intolerance (pokud jde o výpravné kolosy) nebo Utrpení Panny Orleánské či Häxan (pokud jde o komornější díla). To je důvod, proč nedávám plné hodnocení. Přesto si ho cením jako jeden z dílčích kroků v dějinách kinematografie, jenž nelze v žádném případě přehlédnout nebo podcenit. (15.01.2007)

Videl som 127 min. verziu. Prvým dramatickým momentom je výbuch sopky Etny. Dnes by to samozrejme bolo natočené lepšie, no strach sa dal vyčítať aspoň z pohybov hercov. Príbehové zvraty príbeh má, ale vzhľadom na formu rozprávania si ich divák zvyknutý na rôzne triky, výpravy, hudbu a kamery nevie tak vychutnať, ako by si tvorcovia priali. Dramatickosť scén tak zlyháva. Chrám Molocha je pôsobivý. Herec v úlohe Malecistea robí aspoň trochu dôveryhodnú akciu. Napríklad taký skok z útesu pôsobí aj dnes odvážne a vtedy trikov veľa nebolo. Hannibalov prechod Álp zlyháva technicky. Niečo podobné kopcu a snehu tvorcovia zobrazili, no zvyšok je plátno kina alebo plagát. Hannibalov herec má fyzické a herecké atribúty vojvodcu, ale veľa si ho divák neužije. Vytvorenie rebríku zo štítov je zaujímavé, ale je to len filmové predvádzanie sa, lebo skutočný rebrík by bol v realite oveľa praktickejší, aj keď samozrejme, proti lianiu oleja a smoly z hradieb to môže byť dobrá obrana, len je to oproti rebríku dosť pomalé. Bol tu aj pokus o surrealizmus, ale ten kvalitný nájdeme asi najskôr len v Un chien andalou. Film zlyháva v epickosti scén, čo ponúka, vykreslení postáv, ktoré nedosahujú plnú hĺbku a poňatí udalostí, ktoré nestíha spracovať tak, aby ich divák plne pochopil. Púnske vojny majú určite na lepšie zobrazenie, ako tu. (11.01.2021)

Jestli mě na němých filmech něco dokáže iritovat, tak jsou to sáhodlouhé mezititulky popisující "co se zrovna děje na plátně". Tady jim ovšem nelze upřít jisté poetično a od zhruba druhé třetiny filmu nabudou i na střídmosti a výsledně přidají filmu na svižnosti. "Cabiria" mě nadchla. Nejen svou epičností, ale i komplexností dvouhodinového díla, kdy je u filmů z téhle doby každá přidaná minuta otázkou přínosu a únosnosti. Film se zcela vymyká standartní produkci první poloviny desátých let minulého století. Inovativní pohyblivá kamera mě tady dostávala permanentně do kolen. Když srovnám "Cabirii" s o tři roky starším monotónně lineárně statickým "L'inferno", nemůže mi uniknout podobné srovnání s "Desatero přikázání" (1956) a "Ben Hurem" (1959). Taky je dělí pouhé tři roky, ale jsou oba z úplně jiného filmového světa. (27.09.2014)

Nejznámější a nejdražší film italské historické školy,Cabiria,vypráví o životě jedné dívky během 2.punské války.Filmu vévodí velkolepé ,monumentální stavby,davové scény s mnoha stovkami komparzisty.Film obsahuje některé scény,ve kterých jsou ukazovány výjevy,jež se podle legend během 2.punské války odehrály.Na svou dobu má film neuvěřitelně pohyblivou kameru,poprvé ve filmu tady režisér použil kameru připevněnou na vozík,se kterou pak popojížděl.Ve filmu se objevila jedna z prvních filmových hvězd vůbec,Francesca Bertini,mě osobně byl ale sympatičtější Bartolomeo Pagano,jako otrok Maciste.Titulky k filmu,napsané Gabrielem d'Annunziem,byly sice podle mého názoru příliš okázalé,třeba jméno hlavní hrdinky Cabiria znamená "Zrozená z ohně".I tak tento film měl z velké části průkopnickou úlohu a posunul možnosti filmu zase o něco dál,a proto nemůžu jinak než *****. (17.06.2006)

Míľnik rozsiahleho historického kostýmového filmu. Za to si, spolu s pateticko - básnivými D´Annunziovými titulkami, nejakú hviezdičku zaslúži. Otázne je koľko si ich zaslúži a za čo. Talianske sicílsko-africké nemé filmové dobrodružstvo na pozadí príbehu stratenej a neskôr do otroctva predanej dievčiny Cabirie ukazuje pomerne podrobne, a zároveň naivne romantizujúco zjednodušene, dobové pozadie (do deja sú zhusta zasadené reálne historické súvislosti, scény aj postavy: Aristoteles, Hannibal a pod.). Historickej linke dominuje najmä jej veľkoleposť. Trikmi, výpravou, štatistami. Hoci film obsahuje i niekoľko pozoruhodných záberov, inšpirujúcich režisérskych nasledovníkov, ostáva "Cabiria alias Boj o svetovládu" hlavne etalónom a predvojom pre celú odnož výpravnej, romantizujúco - historicko-dobrodružnej kinametografie, vrátane filmov, kde sú do hlavných úloh obsadené meče a sandále. Lineárny dej, exotika, premaľovaní černosi a obdiv starovekým hrdinským legendám. Nasledovníci ho tiež nejako extra netromfli. V ich prípade ide zväčša o síce komerčne úspešné, ale zároveň často ešte hlúpejšie, nudnejšie a zdĺhavejšie filmy. (01.10.2013)