Volanie mora

Svou formou jde o lehce sentimentální, ale rozhodně působivý snímek. Tato působivost je zde však spíše ke škodě. Jedná se totiž více o otevřenou agitaci ve prospěch euthanasie (respektive „asistované sebevraždy“) než o meditaci nad přípustností či nepřípustností takového řešení. Ti dva, kdo se ve snímku odváží sympatickému, charismatickému Ramonovi odporovat, jsou divákům představeni jednak jako sobecký cholerik jednak jako vlezlý, samolibý páter bez vhledu a empatie. V oné klíčové debatě „z patra do patra“ mezi Ramonem a stejně postiženým knězem nejde o souboj argumentů, ale dojmů, přičemž jeden z diskutujících je a priori zesměšněn. Vzhledem k závažnosti otázky, o niž se tu jedná, považuji takovou prezentaci za ránu pod pás. Výsledkem je povedená propaganda, kterou nedokážu považovat za umění. Kdyby totiž někdo natočil přesvědčivý film, s podmanivou hudbou a dech beroucími hereckými výkony, v němž by hlavní hrdina bojoval třeba za „důstojnou smrt“ pro mentálně postižené, jejichž život beztak nemá cenu, měl bych takové dílo také za zlé, i kdyby si jinak koledovalo o Oscary ve všech myslitelných kategoriích. (18.03.2011)

Tak trošku nechápu, proč na hlavní roli vybrali Bardema, když musí bejt po celou dobu namaskovanej na zestárlýho chlapa! Kdyby vybrali nějakýho staršího herce, bylo by to jednodušší! Nicméně to pouze z hlediska usnadnění, jinak je fakt, že Bardem je ve své roli brilantní! Film je to hodně smutný, hodně komorní a člověk si při něm uvědomí, že na tom opravdu není tak špatně! Chvilkama se to ale trošku vleče a od přítelčinýho popisu jsem čekal nějaký opravdu brutální útok na slzné kanálky, ale až na menší husinu se nic takového nedělo! Přítelkyně opět řvala, já byl mírně smutný. (10.09.2007)

Tématicky i zpracováním mimořádně silný, byť zneklidňující film. Tíživá tématika dobrovolného odchodu ze života je zachycena realisticky, bez laciného sentimentu, a přesto mimořádně emotivně. Výborný výkon Javiera Bardema v hlavní roli, ale i obě jeho ženské partnerky ve svých rolích excelují. Společensky závažný snímek, jakých se natočí málo. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2009)

Od tohto filmu som dosť očakával. Nie pre Amenábara, ale najmä preto, že problematika eutanázie je zaujímavá a aktuálna. A ako som sa presvedčil aj zradná. Veľmi ľahko sa pri nej prekročia hranice nudy a hry na city. Ani Amenábar sa občasnému prekročeniu oboch hraníc nevyhol. Filmu by prospelo buď skrátenie celkovej dĺžky alebo jeho výraznejšie prešpikovanie flashbackmi a snovými sekvenciami. Ani zaujímavá téma nedokáže udržať dlhodobo divákovu pozornosť, ak jej aktérom je nehybný herec, scénou posteľ v izbe s vyhliadkou a akciou dialógy. Napriek tomu pozoruhodný film približujúci divákovi rozdiel medzi samovrahom, ktorý má často malicherné dôvody na samovraždu, ale rozhodovanie o nej vo svojich rukách a kvadruplegikom, ktorý je pre svoje postihnutie odkázaný aj v tomto na asistenciu, ktorú mu náboženskí, etickí a čojavieešteakí dogmatici odmietajú. (25.07.2010)

Hlas moře si hraje na odvážný film navzdory skutečnosti, že s jeho vyzněním dnes souhlasí každý, snad kromě Henryka Laholy. Amenábar to moc dobře ví, ale snaží se divákům vnutit, že je tomu přesně naopak. Divák pak nabývá pocitu, že jako jeden z mála sdílí ten správný pohled na věc a není omezený na rozdíl od těch, kteří jsou proti(reálně proti není skoro nikdo). Tohle podlézání ze strany filmu samozřejmě diváci a porotci budou chtít filmu nějak oplatit. Stačilo, aby režisér řekl do novin "jsem samozřejmě pro" a nedělal 30 let po Francově smrti ramena touhle nicneříkající trapošinou s pitvořícím se Bardemem, který má vše na háku, všechny přeargumentuje, všem se vysměje, vše chápe, jen to skákání do vody mu moc nejde. Nicméně festivalová poptávka si žádá takováto plochá přepapouškování nejrozšířenějších módních "názorů", takže nebýt Amenábara stejně by to natočil někdo jiný a vlastně by to vypadalo s ohledem na nulový tvůrčí vklad režiséra totožně. (16.06.2011)