Okres na severu

Dojemnými situacemi, vysoce morálními poučkami, kladnými hrdiny a akčními scénami (hlavně na schůzích) napěchovaný seriál odehrávající se ve světě, který nikdy neexistoval. V prvním díle soudruzi vyhodí ředitele chemičky a celý zbytek seriálu (tedy dva až tři roky) ho chtějí dostat zpět, protože v celé socialistické vlasti se nenajde nikdo, kdo by ji mohl tak dobře řídit. Věc se nakonec podaří a mezi tím spousta jiných, neméně důležitých. Pláteník soudruha Moučky má skutečně terapeutické účinky (viz Ony) a ze všeho, co jsem kdy viděl, se mu může vyrovnat jen jediná postava, totiž Old Shaterhand v podání Lexe Barkera. Tolik ke zdůvodnění mého hodnocení a dále něco kritické analýzy: S Dietlovou "odvážnou snahou o objektivitu", o níž se u Okresu někdy hovoří, bych byl velmi opatrný. Vyskytují se zde nějací zkažení komunisté a svazáci, ale samoočistný proces ve Straně (reprezentovaný zde především Pláteníkem) funguje příkladně. Ostatně vždycky jde o ryze soukromou mravní zpustlost, nepoctivost, šlendrián. Neexistují zde žádní ideoví oponenti, žádné "živly", pouze někteří soudruzi jsou málo uvědomělí. Ano, často se mluví o tom, že na Západě funguje ta chemická výroba lépe. Že je nedostatek kádrů i zboží v krámech, že se lidé neochotně stavějí k novým "výzvám" (jak by se řeklo dnešním ňúspíkem). Ano, vyskytuje se zde (jedna jediná) postava, která se hned uvede jako individualista - inženýr nestraník, který chce kvalitně pracovat pro společnost a špatně snáší, když to neschopní zodpovědní vedoucí kazí. Je to Pláteníkův zeť, s nímž se propracuje k dobrému vztahu, vždyť oběma jde o tutéž dobrou věc. Prezentace všech těchto témat podivuhodně přesně předjímá Gorbačovem naordinovanou perestrojku. Kdo si někdy poslechl Jakešův legendární projev na Červeném Hrádku (pár měsíců před Listopadem), ten ví, že je obsahově i řečnicky mnohem zajímavější, než může být přeřeknutí s bojlery. Nuže v Okresu na severu se řeší přesně ty problémy, o nichž Jakeš o osum let později hovoří. A řeší se přesně v duchu toho, jak Jakeš a jeho banda stále ještě chtěli vidět (nebo spíš ukazovat) realitu. Pláteník je prostě perestrojkový hrdina před perestrojkou, předkládaný ovšem nikoli jako nějaký reformátor, ale jako typický (ideální) komunistický funkcionář. Že Okres na severu málem nebyl povolen, koresponduje s neochotou, s jakou KSČ zprvu přijímala Gorbačovovu doktrínu. Nikoho by však nemělo překvapovat, že byl nakonec schválen na přímý pokyn kovaného staliníka a srpnového vlastizrádce Bilaka. Bilak jako jediný pochopil, že takové píárko nikdo jiný Straně nedá. Že Dietl servíruje lidu vedoucí úlohu Strany tak, aby se s ní mohl stotožnit. Výše zmíněná neexistence protisocialistických živlů se dobře ukazuje právě na tématu osumašedesátého, které se vyskytuje ve dvou případech. Jednou jde o zhrzeného starého komunistu, uzavřeného před světem a neschopného odpustit svým spoludružstevníkům, že ho tehdy nechali (jako jediného věrného) ve štychu. Z jeho postoje je Pláteník moc smutný. Druhým případem je někdejší lokální šéfredaktor, jehož nechal Pláteník kdysi vyhodit z novin, protože v době krizového vývoje připustil, aby se jím vedený list stal platformou reakcionářů. Nyní v ústraní žijící, se vším smířený důchodce píše knihu o dějinách města, kterou mu ovšem nikdo nechce vydat. To umožní po jistých peripetiích až Pláteník svým přímým zásahem. Důležité jsou ale právě ty peripetie - jde o šéfredaktorova syna, sžíraného ukřivděností - není ochoten Pláteníkovi odpustuit, jak s jeho tátou zatočil. Ovšem nikoli z ideových pozic. Normalizační výklad osumašedesátého žádná postava ani náznakem nezpochybňuje - vždy jde jen o nějaké soukromé křivdy. Prakticky ani nepadne zmínka o tom, co se tenkrát ve společnosti dělo. Jen narážky nutné k prezentaci osobních příběhů. Je tedy vidět značný posun třeba od takového Majora Zemana. Tehdy se vládci a jejich fízlové ještě potřebovali v osumašedesátém pořádně pošťourat, aby národu vsugerovali svůj výklad. To je nyní už zvládnuto. "Osumašedesátý" v Okresu figuruje jen jako jakási mlhavá vzpomínka na dávnou neblahou, ale překonanou krizi. Jinak byli všichni moc krásní až na Pláteníkovu ženu (Švorcová), jedinou šedivou, místy až protivnou postavu. Ta se Dietlovi moc nepovedla, jinak se svého úkolu upevnit lásku lidu ke Straně zhostil znamenitě (viz citace Mirky Spáčilové v zajímavostech). Tradičně velmi dobrým referátem o seriálu je Marthosův komentář. Pozornosti doporučuji též komentáře od slunicko2, argenson, Tsunami_X a Tosim. (28.09.2015) (menej) (viac)